Přepis rozhovoru PhDr. Jiřího Kočandrleho se Senseiem Rajeevem Sinhou o tom, proč samo vědění nestačí — o zahlcené mysli, vzpomínkách, egu a plavání proti proudu k prameni na cestě k osvobození. Pozdravy a rituální oslovení jsou vynechány, promluvy jsou lehce upraveny pro plynulost čtení.
Sledovat celý rozhovor na YouTubeMá smysl sledovat staré duchovní filmy?
PhDr. Jiří Kočandrle: Dovolte mi položit otázku, která mě napadla včera, protože jsem si všiml, že film Awake, který byl ještě před několika lety dostupný jen na Netflixu, je teď dostupný na YouTube. A otázka je: má pro nás jako žáky Karauli Shankara Mahadeva, jako jogíny, nějaký smysl sledovat tyto staré filmy, které popisují situaci třeba před sto lety?
Sensei Rajeev Sinha: Než se pustíme do podrobností, prozkoumejme skutečnost. Proč člověk potřebuje sádhanu? Proč by měl být člověk inspirován k tomu, aby následoval náročnou cestu sádhany?
Život, který žijeme, je o něco složitější, než byl před rokem, před deseti lety a před staletími. Především proto, že při takovém rozptýlení, v jakém člověk žije v současném moderním světě, zbývá v mysli velmi málo prostoru. Do mysli jednotlivce příliš zasahují technologie a mysl vůbec není svobodná.
Věci, které byly předepsány před sto lety, pokud je budete následovat úplně stejným způsobem, je nebudete schopni následovat. A pokud je nejste schopni následovat, stává se z toho pouze prázdné mluvení, jen soubor informací, který vám nedovolí proniknout hlouběji do praxe. A dokud neproniknete hlouběji do praxe, opravdu to nebude fungovat.
Svět se stal velmi složitým a kvůli technologiím se velmi složitým stalo i nastavení lidské mysli. Postup, který je navrhován, je v zásadě vhodný pro lidi, kteří jsou úplně prázdní a jsou připraveni vydat se na cestu jako hledači pravdy.
Zatímco v současnosti musí člověk zvládat náročný fyzický život, ve kterém musí něco řídit, žít, soutěžit, uspět a najít si čas pro sebe, aby se skutečně mohl vydat na duchovní cestu. Jak to udělá?
Jde o to, že musíme mít současné řešení — sádhanu, cestu, která je velmi současná, která řeší problémy každodenního života takovým způsobem, že jste zcela svobodní ze sevření současné doby a úspěšně zvládáte sami sebe, svůj běžný fyzický život, a přesto dokážete najít tu jemnou mezeru a vytvořit prostor, abyste se mohli vydat na svou duchovní cestu.
Lidský život je jen shluk vzpomínek
V tom případě je třeba pochopit, že lidský život je jen shluk vzpomínek. Čím více vzpomínek máte, tím větší složitost máte ve svém charakteru, ve své osobnosti, ve svém každodenním jednání.
Jak to tedy krok za krokem vyčistit? Podstatné je, že budete muset začít v bodě, odkud jste začali.
Nebezpečí sledování něčeho, co neodpovídá současnému prostředí, neodpovídá vašim současným výzvám, je v tom, že to bude spíše teoretické než praktické.
Doporučuji každému, aby skutečně vedl život tím směrem, kterým má, a při řešení každého z problémů v životě našel prostor a učinil praxi skutečně průkaznou v podobě výsledků.
Nejlepší způsob, jak hledat odpověď na takové otázky, je: podívejte se, cokoli posloucháte, cokoli děláte — přináší to výsledek? A pokud výsledek přináší, je jen teoretický, nebo je průkazný?
Pevně věřím — a Darbar věří, Gurudév věří a hlásá —, že pokud neexistuje důkaz, znamená to, že to pro vás není relevantní. A pokud jste na správné cestě, vždy to přinese důkazy a výsledky budou průkazné.
Nakonec je ta cesta vlastně zkoumáním existence. Je to cesta vlastní zkušenosti a ta přinese průkazné výsledky. Pokud se to neděje, je to pouze prosté poetické vyjádření. Tak jednoduché to je.
Vzdorování gravitaci jako známka očišťování
Co je očišťování?
Vaše tělo se stává lehčím, jako byste vzdorovali gravitaci. I když vážíte sto kilo, budete mít pocit, že vážíte jen dvacet pět kilogramů, tak lehcí. A nakonec vážíte jen sto gramů. To je váš vnitřní pocit.
Není to tak, že by se zmenšila vaše fyzická hmotnost nebo objem, ale začínáte vzdorovat gravitaci. To je vzdorování iluzi, ke kterému se při hlubším studiu sádhany člověk přiblíží.
Co se obvykle děje: když se doba mění a my se snažíme hledat řešení ve starých textech, nikdy ho nenajdeme. Budeme muset začít v bodě, kde jste.
Například jste v oblasti Sahary, kde je denní teplota přes padesát pět, možná šedesát stupňů Celsia, a máte na sobě bundu, která je dostatečně dobrá do minus čtyřiceti stupňů. To nebude fungovat. Musíte ji sundat, protože vaše chování musí svou povahou vždy odpovídat současnosti.
Budete se muset podívat, jak jste se stali skládkou vzpomínek druhých, což před stoletím jednoduše neexistovalo. Díváte se na televizi. Televize dříve neexistovala. Vaše zdroje se rozšířily a technologie s sebou přinášejí nebezpečí, že vás promění ve skládku vzpomínek.
Digitální rozptýlení a mysl bez prostoru
Právě teď je rozptýlení — říkám tomu digitální rozptýlení — na vrcholu. Nedokážete bez toho žít. Vaše mysl nemá doslova žádný prostor.
Všechny komplikace a všechny odpovědi, které se snažíte hledat, jsou prostřednictvím toho digitálního řešení. Mysl je vlastně přemožena, zcela zajata zpětnou vazbou, kterou dostáváte z různých zdrojů informací.
K čemu přesně sádhana je? Dostat se k sobě. Opustit všechno. Za tímto účelem se člověk stává sannjásinem, tím, kdo se zříká, a opouští svět.
Teď ale svět opustit nemůžete. I když jste v himálajské jeskyni, mobilní síť tam funguje. Technologie vás tedy skutečně pronásledují a jste na ně tak zvyklí, že mysl je k tomu automaticky hnána.
Čím více informací skládkujete a měníte se ve skládku vzpomínek, může to být dobré pro váš fyzický život, ve kterém budete působit intelektuálně, ale budete daleko od moudrosti.
Techniky, které dříve dělaly zázraky, vám teď nedovolí ani vzlétnout. Když zavřete oči, vyvstanou vám tisíce otázek, které dříve nebývaly — protože už bloudíte uvnitř svého smetiště. Dříve to bylo čisté pole.
Lidé si myslí, že myslíte. Ve skutečnosti nemyslíte. Lidé nemyslí. Už je to tam ve formě vzpomínek. Uděláte jeden krok vpřed a z oblaku dostanete totožnou věc.
Prvním krokem je vždy přítomnost
Jak tedy začít? Ten úplně první krok je z vaší přítomnosti.
Pokud začnete z minulosti, nikdy se nikam nedostanete. Pokud se pokusíte jít do budoucnosti, nikdy nebudete schopni začít. Začít můžete pouze z přítomnosti — ze současné složitosti, současných problémů, současného životního stylu.
Nejprve musíte prolomit vnitřní zeď uvnitř sebe. A pak postupně rozšiřovat tento proces prolomení na vnější vrstvy.
Jednoho dne uvidíte, že jste se opravdu dostali na správnou cestu osvobození. A v každé fázi, kdy dál prolamujete zdi, existuje důkaz — ne pouze v pocitu, ale kvantifikovatelný, měřitelný, uskutečnitelný.
Intelektuální vězení
PhDr. Jiří Kočandrle: Je to jednoduché, jak říkáte, ale zároveň velmi obtížné. Čeho jsem si všiml tady v západním světě: lidé si myslí, že se opravdu zajímají o jógu, ale jenom na intelektuální úrovni.
Rádi o tom mluví a rádi věci poslouchají a myslí si, že dělají pokroky. Ale jakmile si uvědomí, že to není jen ta intelektuální úroveň, ale že by museli dělat nějakou praxi, zaleknou se toho, že by měli opustit své intelektuální pohodlí, a nedělají nic.
Jak tedy prolomit to, čemu říkám vnitřní, vlastně intelektuální vězení?
Sensei Rajeev Sinha: To je vlastně odpověď sama. Vaše otázka má odpověď vloženou hluboko v sobě.
Musíte pochopit, jak začít. Pokud je člověk intelektuálně plný a snaží se přinést více intelektuálních informací, nic se dovnitř nedostane.
Sádhana je první krok. Začíná tím: vyprázdněte se. Vyprázdněte se. Vyprázdněte se.
Pokud se vyprázdníte, teprve potom budou fungovat i intelektuální informace. Jinak to bude neúčinné a bude to jen stupňovat vaše nepatřičné ego, že toho tolik víte, ale ve skutečnosti nevíte nic.
PhDr. Jiří Kočandrle: Přesně jak říkáte, jde o to, že intelekt nebo ego vám ani nedovolí se sádhanou začít, protože ten intelekt si myslí, že ví, a myslí si, že je na cestě, a nedovolí vám začít.
A je tu ještě jedna věc, kterou slyším skoro pokaždé: nějak se rozšířila informace, že když medituješ, nebo když jsi osvícený, děje se to bez úsilí.
Lidé si mylně myslí, a je to opravdu velmi častý omyl, že nedělat nic je přesně jejich cesta, je to jejich karma a všechno je dokonalé. Mohl byste to prosím rozvést, aby se to objasnilo každému laikovi?
Sádhana znamená plavat proti proudu
Sensei Rajeev Sinha: To je velmi zajímavé. Nejenom v západním světě, po celém světě, včetně Indie, si lidé myslí: jen se nechte unášet. Buďte jako řeka a nechte ji téct, dokud nesplyne s oceánem.
To je jeden přístup, který vás nikdy neosvobodí.
Jen se podívejte na příklad řeky. Když teče po proudu z hor, naráží do skal, je otloukána o skály, mění svůj směr a prostě plyne dál, dokud nesplyne s oceánem.
A mnozí mistři to propagují jako jedinečnou myšlenku meditace a duchovního života. Ale to není skutečnost, protože voda se vypaří. I když splyne, vypaří se, dostane se do mraku, vrátí se jako déšť a ten cyklus nikdy neskončí.
Ve skutečnosti sádhana znamená jít ke zdroji, tam, kde řeka vznikla, jít k jejímu původu. Je to těžké plavání proti proudu, nikoli po proudu.
A právě tam se musíte velmi pečlivě připravit a jít dál do podrobností toho, jak to probíhá — a takto budete postupovat na své dráze proti proudu.
V každé fázi jsou pokušení, ztrácíte, vyčerpáte se a jste zatlačeni zpátky po proudu. Znovu se vydáváte na cestu, a pak opět potřebujete další postrčení, abyste se posunuli vpřed.
Stejně tak v sádhaně existuje mnoho rozptýlení, která se budou vždy ohromnou silou snažit tlačit vás po proudu. A vy znovu vynaložíte úsilí, provádíte kriji, provádíte techniky požehnané guruem, úplným mistrem, a potom jste schopni proplavat a dokončit cestu proti proudu ke svému zdroji.
Když říkám zdroj, znamená to váš původ — dobu dávno předtím, než samotná existence začala existovat. To je vlastně osvobození.
Čtyři úrovně existence a nutnost úplného mistra
PhDr. Jiří Kočandrle: Děkuji vám, Sensei. Vyplývá to z praxe a také z toho, co jste řekl: když jste na správné cestě, můžete vidět něco, co vám ukazuje, jak poznáte, že jste na správné cestě. Ale ty věci ani nemusejí být vždycky pozitivní — někdy vychází na povrch stará karma, někdy nemoc. Mohl byste to prosím rozvést?
Sensei Rajeev Sinha: Prakticky to sami nezjistíte. Vždy bude existovat pokušení.
Lidé si myslí, že jsou inspirováni, ale to ve skutečnosti není realita. Protože si myslíte, že samotná fyzická existence je fyzickou existencí a že o tom je celá existence. To není skutečnost.
Dávno před fyzickou existencí existuje astrální existence. Před astrální existuje kauzální existence. Dávno před kauzální je superkauzální a potom nakonec stav neexistence.
Budete si myslet, že jste na správné cestě, ale ukáže se, že vás ve skutečnosti ovládá nějaká vzpomínka z astrální existence, provází vás, svádí vás nesprávným směrem, a vy to nikdy nepoznáte.
Nikdy to nepoznáte ani prostřednictvím jakéhokoli mistra — dokud mistr sám neprokáže, že je úplným mistrem a ovládá nejen fyzickou, ale astrální, kauzální a superkauzální existenci.
Má k ní přístup, má do ní vhled, může do ní zasahovat a dokáže ji skutečně ovládat.
Dokud k tomu nedojde, sádhana nikdy neuspěje. Co tedy potřebujete? Potřebujete společnost mnohem vyšší — společnost někoho, kdo sám prožíval po celé věky, po dlouhou dobu sádhany, a umožňuje vám prožít každé ze slov, o kterých mluví.
Nejenom že vám umožňuje prožít, ta zkušenost se pro vás stává průkaznou. Pokud se to děje, jste na správné cestě. Jinak, sami, snad jeden z miliardy by mohl — ale jinak je to nemožné.
A právě proto byste viděli, že kdokoli, koho označujeme za reinkarnaci nejvyššího vědomí, i on potřeboval gurua, mistra. Ježíš potřeboval gurua, Krišna potřeboval gurua, Buddha potřeboval gurua, každý potřeboval mistra, který by ho vedl, jinak to bude země pouhého bloudění.
Ráma měl gurua — každý potřeboval gurua, protože ve chvíli, kdy jste ve fyzickém těle, jste v sevření iluze. Všechno, co je viditelné, je iluze.
A abyste se z té iluze dostali, potřebujete mistra, který prošel za iluzi a dokáže jít za iluzi do nejvyššího vědomí. Jednoduché.
Otroctví myšlenek
PhDr. Jiří Kočandrle: Takže je to vlastně totéž jako u té první skupiny lidí, o které jsme mluvili — které klame jejich intelekt a kteří si myslí, že nemusejí nic dělat, jen plynout po proudu.
Takže když začnete s praxí a dostáváte nějaká znamení a myslíte si, že jste na správné cestě, můžete se velmi dobře mýlit, stejným způsobem, kvůli máje.
Bez skutečného, úplného gurua, realizovaného gurua, tedy nemáte žádnou šanci.
Sensei Rajeev Sinha: Absolutně žádnou šanci.
S takovým nastavením mysli je spojený velmi zajímavý příběh. Pohybujete se v jednopokojovém bytě a myslíte si, že ten byt sám je vesmír. To není skutečnost.
Takoví intelektuálové žijí se zatraceně velkým množstvím komplikací uvnitř sebe. A je to jejich volba.
Pokud vaše karma, vaše cesta, prošla tím cyklem mnohokrát, vždy ve vás náhle přeskočí jiskra, která vás povede na správnou cestu. Dokud se to nestane, ve skutečnosti se to nestane tak, jak si člověk může myslet.
Takoví lidé jsou velmi dobří lidé, protože se budou rodit znovu a znovu. A alespoň bude mít svět vždy kolem sebe nějaké intelektuální lidi, protože se nikdy neosvobodí.
PhDr. Jiří Kočandrle: Ano, pokud je nezláká následovat nějakého ne zcela realizovaného gurua, někoho, kdo říká, že je guru, a může je svést úplně na scestí. Mohou onemocnět. Může se jim stát mnoho věcí.
A myslím, že to je teď velké nebezpečí, obzvlášť v západním světě — máte tisíce druhů jógy, tisíce mistrů, plný internet, plný YouTube. Myslím, že to je ve skutečnosti velmi nebezpečná věc.
Sensei Rajeev Sinha: Je. Není to jen v České republice, je to také v Indii. A je pro to jen jeden důvod: protože se stanete samolibě spokojenými, a ta samolibá spokojenost je hlavně proto, že jste rození otroci.
Milujete otroctví. Otroctví myšlenek. A to otroctví vás vede od toho, že jste otrokem něčeho, k tomu, že jste otrokem něčeho jiného.
Osvobození, lepší způsob, jak postupovat, není skrze otroctví, ale jako revolucionář, kdy se učíte bouřit, abyste se učili dál.
Zeměpisné hranice jako lidský výtvor
Co ale lidé dělají? Vidí to, cítí: ach, je to dobré, a tam se zastaví.
A to zastavení vlastně vede k otroctví. Není to tak, že se zastaví především proto, že jsou spokojení — je to proto, že mají v sobě uloženou vzpomínku na otroctví v průběhu času.
Nikdy nejsou osvobozeni.
Podívejte se, jak jsme byli vzděláváni v moderním světě. Rodíte se jako otroci. Nejprve se narodíte do rodiny, nesete rodinný odkaz. Potom se stáváte otrokem kultury, ve které jste se narodili. Potom jste omezeni na nějaké město.
A pokud přerostete i to, jste velmi pevně napojeni na představu zeměpisné hranice, kterou nazýváte zemí. A nikdy se z toho nedostanete.
Zeměpisné hranice jsou lidský výtvor, ne přirozený proces. Jsou dobré pro regulaci demokratického systému, aby v tom systém dobře fungoval. Ale ta zeměpisná hranice by neměla být omezením.
Jenže jsme k tomu vedeni. Celé věky jsme žili ve válčení — nejprve to bylo království, jeden král bojoval s druhým, vesničtí náčelníci, klany, králové, země.
Nikdy nejste pouze člověkem. Nikdy nejste za hranicí. Takto jste po celou dobu učeni, a tak jste během toho procesu zapomněli, odkud jste přišli.
Myslíte si, že jste nejvyšší. A v tom je otroctví — otroctví té myšlenky, že jste osvobozeni, a tak byste mohli dělat cokoli, dokonce ovládat přírodu.
To není skutečnost. Osvobození znamená hlubší smysl pro soužití.
Ale to je širší a hlubší téma. Člověk se musí začít vyprazdňovat od bodu, ve kterém v té chvíli stojí.
Vyprázdnit se — i za cenu vzpoury proti vlastnímu učiteli
Musíte se vyprázdnit. Pokračujte ve vyprazdňování.
Myslíte si, že jsem otrokem svého mistra? Nejsem. Vždy se bouřím, abych poznal hlouběji, a to dělá mému guruovi velkou radost.
Takto jsem na své duchovní cestě rostl — vždy jsem se bouřil proti svému vlastnímu učiteli jen proto, abych se učil dál.
A nakonec jsem se dostal do bodu, kdy jsem našel púrna gurua, úplného mistra, který mě mohl okamžitě uspokojit ne slovy, ale přímo činem.
A nejlepší čin je: pokud máte v současném životě jakékoli komplikace v těle, ťuk, je to pryč. To je první ukazatel, první známka.
Je to velmi zajímavé. Čtete o mistrech, o jogínech. A ti mistři a jogíni běhají do nemocnic, mají tolik komplikací. Jsou osvobozeni?
Osvobození je vyprázdnit se od všech nemocí, veškeré bolesti, utrpení, chamtivosti, hněvu. Pokud si myslíte, že intelektuálně plujete, plujete jen do bodu, kdy se nikam nedostanete.
Skončíte s komplikací. Takže nejlepší způsob, jak posoudit člověka, není dívat se na to, co dělá, ale dívat se na způsob, jakým opustil své tělo.
Poslední stránka je nejdůležitější stránkou pro posouzení tradice.
Když mluvím o naší tradici, jak ji známe: Bábadží nejen opustil tělo — vstoupil do mahásamádhi, vyšel ven, znovu vstoupil, uzavřel to, a osvobozený znamená každý z jeho atomů.
Tělo zmizelo. Neodumřelo v průběhu času. Prostě zmizelo.
To je osvobození. Osvobodili jste všechny atomy a všechny vzpomínky, které jsou s tím atomem spojeny. Všechno se osvobodí naráz.
A to je možné jen jediným způsobem: vyprázdněte se, vyprázdněte se.
Pokud vás někdo přitahuje, prosím ověřte si: je skutečně schopen vás vyprázdnit? Zastaví se pro vás čas, stanete se bezčasovými v tom smyslu, že jdete za čas? Přestanou být pro vás relevantní události?
Právě to je důkaz na vaší cestě. Musíte být velmi opatrní. A pokud se to neděje, naučte se bouřit. Nestaňte se otrokem.
Znát omezení svých učitelů, ale jít dál
Nemusíte být hrubí.
Znám omezení svého otce — že mě mohl učit jen do určitého bodu. Znám omezení svého učitele na základní škole, svého středoškolského učitele, svého univerzitního profesora.
Neznamená to, že se k nim stanu velmi hrubým a necitlivým. Děkuji jim za to, že mě posunuli vpřed.
Ale to nezastavuje mou cestu. Je to nekonečná cesta k původu. Cesta k původu je právě cesta k osvobození. Nic jiného.
PhDr. Jiří Kočandrle: Takže tomu rozumím tak, že se nemůžete dostat tam, kam jdete, se vzpomínkami, se smriti. Začali jsme tento rozhovor vzpomínkami a končíme vzpomínkami. Takže všechno začíná a končí vzpomínkami.
Sensei Rajeev Sinha: Přesně tak.
Na tomto světě není nic kromě vzpomínek. A samozřejmě vzpomínky plují v átmanu, který je všudypřítomný, který neodchází, který se nerodí.
Čím hlouběji jdete, tím zajímavějším zkoumáním a cestou vlastní zkušenosti se to stává. Prožíváte to, nejsou to jen věci z doslechu.
A krok za krokem se vyprazdňujete. Doporučuje se tedy nevstupovat na tu skládku. Raději vyčistěte ten nepořádek, to smetiště. A potom bude hranice, která tam je, prolomena.
Podobenství o balónku
Podívejte se na to takto. Vezmete balónek a nafouknete ho. Uvnitř balónku je vzduch a venku kolem balónku je vzduch — to je čisté vědomí, obojí.
A toto je lidské tělo.
Vzpomínka na balónek vám dává balónek. Teď je to na vás — čím chcete být? Balónkem, nebo pneumatikou osobního auta, nákladního auta, nebo obrovského průmyslového sklápěče?
Právě to jsou vzpomínky, ta tloušťka, ta vrstva vzpomínek. Čím více jich shromažďujete, tím více jste uvězněni.
A musíte to roztrhnout — ne tak, že to praskne a nějaká část zůstane. Roztržení znamená, že všechno zmizí, celé to seskupení atomů zmizí.
To je mnohem hlubší studium, které lze prožít pouze prostřednictvím sádhany. A tyto věci nelze pochopit intelektuálním hloubáním. Musí se to praktikovat. Tak jednoduché to je.
Vnímání se rozvíjí praxí, ne intelektem
PhDr. Jiří Kočandrle: Děkuji vám mnohokrát, Sensei. Je tu ještě jedna věc, o kterou bychom se mohli podělit, a to je vnímání. Jak se mění během vaší sádhany, během vaší praxe? Myslím, cítím, že jak ztrácíte vzpomínky, vaše vnímání se mění a rozšiřuje. Mohl byste to rozvést?
Sensei Rajeev Sinha: To je ve skutečnosti mnohem hlubší téma a nejlépe by se mělo praktikovat prostřednictvím sádhany. Nedá se uchopit intelektuálně.
Intelektuální informace jsou jen ukazatele — jako když vyrazíte z Prahy a musíte jet do Paříže, máte ukazatel: Paříž, dva tisíce kilometrů. Jen vám to dává vědět, že toto je trasa vaší cesty. To není váš cíl.
Musíte vykročit, jít vpřed, neustále se posouvat vpřed. Teprve potom se to stane.
Je to spíše zkoumání existence, nikoli klábosení o existenci. Má se to prožít prostřednictvím sádhany: tady je nauka, dostanete nauku, hned po ní ji uvedete do principu, do praxe.
A tak se rozvíjí vaše vnímání. Vnímání je počáteční bod. Bez vnímání nemůže sádhana ani začít.
Myslíte si, že děláte sádhanu, tancujete dokola, Haré Krišna, Haré Krišna — nejste nikde. Jediný rozdíl je, že máte na sobě jiné oblečení.
Všechno je stejné. Jen tancujete dokola. Ať už zpíváte koledu, nebo tancujete a zpíváte v kostele či v chrámu, nikam to nevede.
Musíte se posouvat vpřed. A posouvání vpřed není intelektuální, ale prostřednictvím praxe, že porozumíte nauce. Potom se vrátíte k praktikování té nauky.
Stane se principem. Dál ji praktikujete. Stane se vaší zkušeností a ta se stane vaším vnímáním.
Dokud toho vnímání nedosáhnete svou vlastní cestou, nebude vaše a může kdykoli zmizet — a uvidíte, že sedíte zpátky na začátku, tam, kde jste začali.
A mnohdy budete sedět ještě mnohem dál zpátky, v nejhorším stavu. Takto jsem viděl spoustu mistrů padat ze současné pozice do horšího stavu, než je peklo.
To je tvrdá skutečnost.
I mistr může spadnout — bdělost dvacet čtyři hodin denně
PhDr. Jiří Kočandrle: Myslím, že to je další věc, kterou lidé nevědí — že i mistr může spadnout dolů, úplně dolů. Takže musíme zůstat bdělí, bdělí, bdělí a neustále se pozorovat.
Sensei Rajeev Sinha: Ano.
Dvacet čtyři hodin denně musíte být bdělí. Nikdy neodpočívejte.
Plavete proti proudu, vaše plavání musí být nepřetržité. Mnohdy ten proud nedokážete překonat, ale alespoň zůstanete tam, kde jste.
A mnohdy uvidíte, že jste taženi zpátky, a pak se znovu tlačíte vpřed. Tomu se říká praxe.
Prostřednictvím praxe se stále posouváte vpřed. A zde přichází požehnání Matky, přírody, a úplného mistra, který vás prostě zvedne a položí o sto metrů výše na cestě proti proudu.
Bez požehnání mistra a Matky nemůže sádhana nikdy ani začít.
Čistota jako první krok sádhany
V západním světě, a dokonce i v Indii, po celém světě, jsou lidé naplněni sexuálními myšlenkami.
A právě proto jejich vědomí stále žije v pohlavním orgánu. Nejsou schopni posunout se výše.
Vydělávat peníze, užívat si života, mít sex, mít více partnerů — a vy si myslíte, že budete dělat sádhanu? Nemožné.
Prvním krokem je to vyčistit. Cokoli je minulostí, je pryč. Přijměte pevné rozhodnutí — držet se životního partnera, a pokud to nejde, pak nikoho. A oba odtud postupujete dál.
Když se na druhé díváte jako na sexuální objekt, zapomeňte na postup vpřed, jdete míle a míle dolů. A nakonec se kundaliní, sama Matka, z toho stáhne.
Nebude ve vás existovat.
Takže si budete myslet, že odvádíte skvělou práci, ale skutečnost je, že jste hluboko v minusu.
Svět je zcela sveden z cesty mnoha mistry, kteří ani sami nejsou prosti sexuálního vnímání a myšlenek.
Žonglování se slovy
A takoví učí a svádějí spoustu lidí z cesty. To je nebezpečné. Sami jdou do pekla a vedou miliony lidí a následovníků do pekla.
Chci říct — zvu všechny takové. Vítejte, každý je vítán k debatě, k diskusi, ale na základě důkazů.
Při živém přenosu uvidíte, že to nejde. Je to jen žonglování se slovy, které opravdu ovládli. A lidé chtějí něco lehčího, co je pobaví.
V jistém smyslu je to lepší — je to mnohem lepší než tancovat dokola a oddávat se hlubokým nepřístojnostem. Alespoň se posouváte vpřed, protože jste, alespoň prozatím, pryč od nesmyslů.
Ale pokud si myslíte, že se takto osvobodíte, budete meditovat, půjdete dál — není to možné.
Nedokážete ani myslet za hranice. Dokážete se nové myšlenky držet, pokud vám je někdo předloží, abyste ji opravdu prozkoumali?
Prostě ji rovnou odmítnete, aniž byste ji znali. A to je blok, který ve vás byl tak trvale vytvořen tím samým cyklem, kdy se necháváte chytit do takového přepychového, pohodlného žonglování se slovy.
Dostaňte se z toho. To je jediná cesta.
PhDr. Jiří Kočandrle: Děkuji vám mnohokrát. Doufám, že se brzy zase uvidíme a že bychom mohli probrat téma, jako je například vědomí.
Sensei Rajeev Sinha: Jistě, to uděláme.