Gurudévovy promluvy
Otázky a odpovědi

Redakčně uspořádaný přepis rozhovoru, v němž Gurudev odpovídá na otázky žáků. Text je členěn do logických tematických bloků podle jednotlivých otázek. Původní formulace byly zachovány; upraveno je především členění, odstavce a typografická hierarchie. Nejasná místa a poznámky k přepisu zůstávají zachovány. Jména v otázkách týkajících se osobního zdraví byla nahrazena iniciálami.

Svobodná vůle, karma a božský plán

První část otázky se skládá ze dvou různých částí. První se týká toho, co Pavlína položila: jestliže si člověk sám tvoří svou realitu, jak Gurudev často říká, že vy jste tvůrcem svého štěstí a neštěstí, pak ve stávající situaci, ve skutečnosti, ta situace nepřichází zvenčí, ale jejím tvůrcem jste vy sami. Jak Gurudev často opakuje. Pak, v takových podmínkách, kde máme svou vlastní svobodnou vůli a je-li nějaký plán, který pro nás byl stanoven, kde máme v budoucnu sehrát nějakou roli, jaká je ta jemná hranice mezi tím? Jak rozpoznat, zda je to karma, vytvořená námi, a důsledek karmy, nebo zda je to důsledek nějakého božského plánu, kterým nám příroda dává nějaký úkol a směřuje náš život a jeho stav tím směrem? Jak můžeme pochopit ten rozdíl? To je otázka, Gurudev.

„Velmi krásné. Zdá se, že jste tomu věnoval dost času.“ „Jde o to, že ať je ve světě cokoli, cokoli, co se týká nás, co se týká nás samotných — jeho tvůrci i jeho ničitelé jsme my sami. To je základní pravidlo. Máme větší sílu vytvářet problémy, ale o něco menší sílu nacházet řešení. A to právě proto, že naše pozornost znovu a znovu směřuje k problémům. Proto všude kolem vidíme problémy, vidíme jen destrukci. Pokud tento pohled obrátíme směrem k řešení, budeme ho udržovat zaměřený na tvoření a udržíme ho pozitivní — pak se takovým stane prostřednictvím dráštá bhávy, postoje pozorovatele.“

Existuje jediný způsob. Žádný jiný způsob na světě není: prostřednictvím sákší bhávy, postoje svědka, prostřednictvím vašeho postoje pozorovatele. Pak jasně vidíte, kdo tvoří — zda já, nebo zda něco přichází zvenčí. V den, kdy to uvidíte naprosto jasně a skutečně se stanete pozorovatelem, tehdy jasně uvidíte tvoření i ničení, které sami způsobujete. A právě to je řešení. Nic nepřichází zvenčí. Nic neodejde ven. Všechno je uvnitř a uvnitř také zůstane. Není žádný způsob, jak by to mohlo odejít ven. „Takže, Rajeev dží, otázka je formulována velmi jednoduše a stejně jednoduché je i její řešení. Když se na všechno díváte prostřednictvím dráštá bhávy – postoje pozorovatele, všechno se začne řídit samo. Nemusíte nic kontrolovat. Všechno funguje jako mechanismus, je to samoregulující.

A všechno, co vidíte, je právě májá. To, co je viditelné, je májá. V každém okamžiku se mění, každým okamžikem mění svou podobu. Postavíte se na břeh řeky — voda odtekla. Otočíte takto hlavu a znovu se podíváte. Řeka je stále tatáž, ale voda, kterou jste předtím viděli, už odtekla. Stejně tak vane vzduch — a je pryč. Jednou se nadechnete a vydechnete a mezitím vzduch, který byl tady, už postoupil dál. Všechno se každým okamžikem mění. Pokud je přítomna dráštá bháva, pak tomu všemu rozumíte, vidíte to. A potom pochopíte, že i my jsme součástí prakrti – přírody. V současnosti máme za to, že příroda je tady pro nás, že jsme přišli tuto přírodu využívat. Že tato příroda existuje pouze pro člověka. Zapomínáme, že i člověk je součástí této přírody. Když člověka oddělíte, příroda se stane neúplnou. Příroda tedy zahrnuje všechny dohromady, v celku, v totalitě, včetně člověka. Proto jsme schopni prostřednictvím dráštá bhávy velmi dobře pozorovat všechno v přírodě a vidět, že jsme její součástí. Proto je třeba mít vždy na paměti, že ať jde o jakékoli tvoření, ničení nebo o stanovení nějakého pravidla či principu, bude to určeno právě vaší dráštá bhávou. Proto je třeba dráštá bhávu udržovat silnou. To je jediný prostředek k řešení každého vašeho problému. Kdykoli před vámi vyvstane nějaký problém nebo otázka, nejprve jděte hluboko do její podstaty. Pokuste se na ni podívat z odstupu, v postoji pozorovatele. Podívejte se, zda to, co děláme, děláme pod vlivem strachu a chamtivosti, nebo zda to děláme pro blaho všech. Zda to děláme ve prospěch lidstva a celého stvoření. Pak to uvidíte. Pokud to děláte pro sebe, pro několik svých blízkých lidí, známých, přátel nebo rodinu — pokud to děláte pro ně — pak jde o váš vlastní prospěch a užitek. Pokud to však děláte pro totalitu celého stvoření, jejíž součástí jste i vy sami, pokud to chcete dělat pro ni a takto o tom přemýšlíte, potom to bude probíhat v souladu s njájou, dharmou a satjou – spravedlností, dharmou a pravdou. Proto podle toho, jaká je vaše dráštá bháva, budete vidět, jak se věci samy uspořádávají a jak se před vámi samy objeví. Když se však díváte prostřednictvím dráštá bhávy, potom je to skutečně velmi pozoruhodné. Právě na toto je třeba zaměřit největší pozornost.“ „Zůstala ještě nějaká část otázky? Podle mě je řešení právě v tomto. Řešení je právě v tomto.“

„Je to celé na úrovni principu. Když se nyní díváme na tento plán tak, že sami sebe oddělujeme od přírody, nestáváme se jeho součástí, přestože jsme součástí přírody.“ „Odpověď je v tom již obsažena, Gurudeve, ve vašem výkladu.“ „Dobře, Gurudeve, právě tak.“

Co se děje s vědomím při přechodu z meditace do spánku?

„Nebo přesněji řečeno: co se děje s vědomím? Když přirozeným způsobem přecházíme z meditace do spánku, co se tehdy skutečně děje s tělem a vědomím?“ „Z meditace nelze přejít do spánku. Ze spánku můžeme přejít směrem k meditaci.“ „Jaké tajemství jste právě odhalil.“ „Když nyní vstupujeme do spánku, spánek je stav nevědomí.“

„Meditace je bdělý stav.“ „Ten, kdo je bdělý, jak by mohl přejít do spánku?“ „Takže ten, kdo je bdělý, kdo už získal zkušenost — jak by teď mohl dělat dětinské věci?“ „A tak při těchto dětinských činnostech postupně roste, stále více získává zkušenost, stoupá k jejímu vrcholu a potom může vstoupit do meditace, může vstoupit do samádhi.“ „Takže všechny ty věci, kterým se snažíme porozumět — existuje prostředek, jak jim porozumět. A když tento prostředek používáme… Význam slova upája – prostředek je takový, že jsme ho dnes použili a dostali jsme se tam, kam jsme potřebovali. Tím práce tohoto prostředku skončila. Stali jsme se úplnými, dali jsme se do pořádku.“ „Například když onemocníme, lék je prostředkem.“ „Vezmete si lék, uzdravíte se — a potom tento prostředek opustíte, že?“ „Po uzdravení přece člověk dál neužívá léky. Kdyby si člověk ten lék zamiloval a řekl: ‚Pane, já ho budu užívat pořád, já ho nepřestanu užívat, vždyť mi tak moc chutná, bratře,‘ [nedávalo by to smysl].“ „Stejné je to s čímkoli, co přijímáme jako prostředek. Například dhjána sádhana — i ta je pouze prostředkem. V současnosti je naším prostředkem to, že si sedneme, zkřížíme nohy, sedíme v sukhásaně, v pohodlné pozici, a postupně provádíme daný proces a vstupujeme do meditace. To je prostředek. Potom tento prostředek zůstane dole a vy odejdete někam jinam.“ „Postupně si na to zvyknete natolik, že sedíte — a během nanosekundy automaticky vystoupíte vzhůru. Ležíte — a přímo vleže odejdete. Uděláte meditaci a odejdete. Cestujete autem, sedíte — a odejdete.

Používáte mobilní telefon — a přímo při používání mobilu odejdete.“ „Stanete se natolik koncentrovanými, že prostě odejdete — vstoupíte do meditace.“ „Takže na začátku meditace je potřeba zkřížit nohy, sednout si na dobré místo, aby vás nekousali komáři, aby vás neobtěžovaly mouchy… Ale bratře, když člověk vstoupí do samádhi, můžete ho klidně pokousat a on o tom ani nebude vědět. Co s ním udělá nějaký komár nebo moucha? Co mohou komáři a mouchy dělat? Tak si kousněte. A právě v tom je celé tajemství.“ „Člověk má svobodu konat karmu.“ „Ale pokud jde o prožívání jejích plodů, tam už svobodný není.“

„Toto je spojeno s člověkem.“ „Ostatní živé bytosti nemají svobodu konat karmu, a proto pro ně není ani její plod. Proto ani nemusí prožívat plody karmy.“ „Jsou součástí procesu.“ „Ale u člověka je to tak, že má svobodu konat karmu.“ „Koná podle své vlastní vůle, koná na základě své vlastní paměti.“ „Proto musí také prožívat důsledky své karmy.“ „Takže pokud máme svobodu konat karmu, vaše svoboda trvá pouze do tohoto okamžiku. Jakmile jste udělali první krok, vaše svoboda skončila. Teď se připravte na prožívání následků.“ „Teď je musíte prožít.“ „Proto máme svobodu v konání karmy a můžeme ji využívat správně, ale také ji můžeme zneužívat. Člověk dělá obojí.“ „Když má málo porozumění, zneužívá ji. Když získá větší porozumění, využívá ji správně. Všichni ji chtějí využívat správně. Všichni chtějí dělat dobro. Na světě není jediný člověk, který by chtěl dělat něco špatného. A i když dělá něco špatného, považuje to špatné za správné a myslí si: ‚Dělám správnou věc.‘“ „Nepovažuje to za špatné. Nevěří, že je to špatné. Zkuste s ním o tom diskutovat — bude se s vámi přít a říkat: ‚Já mám pravdu.‘“ „Sám před sebou si to ospravedlní.“

„V den, kdy pochopí, že dělá něco špatného, ztratí odvahu v tom pokračovat.“ „Právě to je ten okamžik. Proto existuje svoboda v konání karmy a nesvoboda v prožívání jejích plodů. Takto je to ustanoveno a bude to tak vždy, dokud bude existovat lidský rod. Proto kdykoli chceme udělat nějaký krok, stačí, když se před samotným činem na několik okamžiků zastavíme, trochu se zamyslíme a teprve potom jednáme. A právě proto je dhjána sádhana správnou cestou. Co je dhjána? Co vlastně znamená dhjána? Být v přítomném okamžiku.“ „Opustili budoucnost, nechali ji stranou a vstoupili do dhjány. Pokud jste však uvězněni v minulosti nebo v budoucnosti, nejste v dhjáně. Pouze něčemu věnujete pozornost — dhján dé rahé hain — ale neprovádíte dhjánu.“ „Přesně, přesně.“ „Takže je třeba přejít od věnování pozornosti k meditaci, od nidry – spánku – směrem k dhjáně, od nevědomí směrem k vědomí, od bezvědomí k bdělosti. Dobře. Pavlína píše velmi dobré otázky. Je to dobrá diskuse.“ „Pokud něco zůstává nezodpovězeno, cokoli, Pavlína to může zdůraznit. Pokud v odpovědi na její otázku cokoli chybí, může na to upozornit.“

„V případě, že zde v odpovědi něco chybělo, tazatel může položit další otázku nebo svou otázku rozšířit…“

Kvantová fyzika, májá a Brahman

„Hovoří se o kvantovém světě, který je z některých hledisek naprosto odlišný — velmi odlišný — od světa, který zakoušíme prostřednictvím svých smyslů. Je správné tyto dvě oblasti nějakým způsobem vzájemně propojovat, nebo jsou to dvě naprosto odlišné oblasti, které bych neměl navzájem směšovat? To je první část otázky. A Gurudeve, její druhá část: Pokud existují takové jemnější úrovně reality, které začínáme prostřednictvím sádhany zakoušet, jsou i tyto úrovně stále součástí máji?“ „Velmi dobře!“ „Jinými slovy: je možné skrze zakoušení stále jemnějších úrovní reality dojít k Átmanu – Brahmanu, tedy dojít k sobě samému? Nebo všechno, co lze jakýmkoli způsobem považovat za něco, co lze zakusit nebo poznat — patří i toto stále do oblasti máji? A má to ještě další část, Gurudeve: Je tedy cílem zkoumání stále jemnějších a jemnějších úrovní reality dosáhnout Brahmanu? Nebo nakonec budeme muset překročit i úrovně jemného světa, přesáhnout je a jít za ně? Protože cokoli lze zakusit jako předmět poznání — je i to stále ještě součástí máji?“ „Velmi dobře. Dokážete tomu věnovat opravdu značnou pozornost.“

„Existují dvě věci. Jednou je stvoření, které už bylo vytvořeno, a druhou je to, co vytvořil člověk, co bylo vytvořeno lidmi. Jedna je ta soustava, která už existuje — celé stvoření. Je to uspořádání, v němž dýcháme volný vzduch, přijímáme sluneční světlo, přijímáme vodu. Je to již existující uspořádání. A potom je to, co vytváříme sami. Vyrobili jsme například minerální vodu, připravujeme si jídlo podle sebe, uvaříme ho a sníme. To jsme vytvořili my, lidé vytvořili toto jídlo. A tomu, čemu říkáme kvantum, kvantová fyzika…“ „Jak se řekne kvantová fyzika v hindštině? Jak se tomu v hindštině říká?“ „Atomová fyzika, Gurudeve.“ „Ale je neúplná.“ „Proč je neúplná? Je neúplná proto, že výzkum stále pokračuje.“ „To, co ještě nebylo zcela prozkoumáno, znamená, že to ještě nebylo plně pochopeno. A z toho nelze vyvodit konečný závěr.“ „Nelze vyvodit závěr, protože samotný váš závěr by byl chybný.“ V následující větě je několik slov v přepisu nejasných, proto je význam dále nedoplňován domněnkou. „Ale jak by něco takového mohlo být možné?“ „Podívejte, život není matematika.“ „Dobře? Život je soubor zkušeností. A nikoli zkušeností pouze z jednoho života, ale soubor zkušeností z mnoha a mnoha zrození.“

„Není to malý balíček, není to malý součet, není to malý uzlíček. Je to velmi veliký uzel, kterému říkáme bhóg – prožívání plodů či následků.“ „A neustále je prožíváme.“ „Takže je velmi důležité pochopit, že všechno, co se nyní teprve snažíme poznat, je neúplné. To, co jsme již poznali, je úplné.“ „A právě v tom je podstata vědy. Ve vědě platí, že poznání, které jsme získali — poznali jsme určité věci, poznali jsme jejich zákonitosti a opakovaným praktickým ověřováním jsme zjistili, že se to pokaždé děje stejně. Pokaždé, když vynásobíte dvě dvěma, vyjde čtyři. Teď už o tom není pochybnost. Tomu se říká věda.

„Ta kvantová fyzika je tu proto, aby nám pomohla pochopit, že jdeme správným směrem, protože v kvantu najdete některé věci, které se shodují s tím, co sami poznáváte.“ „Některé věci tam najdete. Dnes tu například seděl jeden pán a řekl: ‚Gurudeve, podívejte se prosím, co mi je.‘ V Darbaru mu bylo řečeno: ‚Selhávají ti ledviny a odchází ti játra. To je tvůj problém.‘ On odpověděl: ‚Ano, to sedí. Ledvina už je poškozená. Doktor říká, že potřebuji transplantaci ledviny. Ale játra mám podle vyšetření úplně v pořádku.‘ Řekl jsem mu: ‚Bratře, poslouchej.‘ A znovu přichází na řadu kvantum. Inženýr ví, že se postaví sedmipatrová budova, jak bude vypadat, kde budou místnosti, kudy se bude chodit nahoru a dolů. Ano. Stavitel ví jen tolik, kolik právě staví.“ „Jaký krásný příklad, Gurudeve.“ „Inženýr ví všechno předem. Zeptejte se ho: ‚Bude to sedmipatrová budova? Bude nahoře penthouse? Jak bude vypadat? Co bude tady a co tam?‘ To všechno ví. A když půjdete za obyčejným dělníkem, řekne vám jen: ‚Postavím tuhle zeď a moje práce končí. Pak půjdu domů.‘ Takže úroveň informace je kvantum. Ano.“

„Ale úroveň poznání je dhjána. Tou úrovní poznání je právě dhjána. A to poznání přichází skrze dhjána sádhanu. Pak zazněla otázka: ‚Je i májá součástí máji?‘ „To, co se každým okamžikem mění, je májá. To, co se nemění, je satja – pravda. To, co se nemění, je Brahman. To je pravda. To je Pravda, Nejvyšší pravda. Pravda je i májá.“ „Ale tomu, co se neustále mění, jsme dali jméno májá.“ „Jen jsme tomu dali jméno májá.“ „I ona je pravdivá.“ „Protože je součástí Pravdy. Vznikla z Pravdy.“ „Je čistou Pravdou. Právě tady se téměř všichni nechají zmást, když se to snaží chápat jako dvě oddělené věci. Je to čistá Pravda. A když je Pravda krásná, pak je krásná i májá. Satjam Šivam Sundaram.“ „To, co vzniklo z Pravdy, musí být také Pravdou.“ „Jestliže májá vznikla z Brahmanu, pak je i ona Pravdou.“

„Záleží na vašem pohledu. Budete-li se na máju dívat těmito dvěma oddělenými pohledy, zůstanete zmatení. Kdybyste přišli s tímto odděleným pohledem, my to nepřijmeme. Ale když se budete dívat pohledem Brahmanu, tehdy pochopíte máju. Pak vám dojde: ‚Vždyť to vůbec není oddělené.‘ Vůbec to není oddělené. Na jedné straně je hlava, na druhé straně je ocas.“ „Není to oddělené. Ani není možné, aby to oddělené bylo.“ „Ani není možné, aby to oddělené bylo.“ „Proto i všechny nejjemnější úrovně – jakkoli nesmírně jemné jsou – jsou všechny ovlivněny májou. Ať je nějaká úroveň jakkoli jemná, stále je ovlivněna májou. To znamená, že tam působí Šakti.“ „A všude, kde je aktivní Šakti, tam je májá. Májá sama je Šakti. „A to, co je nehybné – v čem májá běhá, raduje se, pošťuchuje se, dovádí, všechno dělá májá – všechno to vypadá, jako by se to dělo. Ale to, v čem se to všechno děje, je právě Brahman. To je Šiva.

„To je skutečné porozumění. To je pochopení.“ „A kdo je ten, kdo chápe Pravdu? Ještě hlouběji, Gurudeve… Kdo chápe? Kdo je tím, kdo chápe Pravdu? Ty mluvíš o Pravdě – ale kdo je tím, kdo ji chápe? Ještě pořád tu není Brahman, protože v dualitě se chápající a pozorovatel vidí jako dvě oddělené podoby.“ „Podívej se, Gurudeve. Kdo je pozorovatel? Pak je zřejmé, že ten je mimo máju.“ „Ten je mimo máju. Je to jako kapky vody na lotosovém listu. Leží na lotosu, ale nesplynou s ním. Lotos je nevsákne. Nemohou se v něm rozpustit.“

„Tam se to zastaví, protože tato část je součástí Brahmanu.“ „Také átman je součástí Brahmanu. Také naše porozumění a naše poznání jsou součástí Brahmanu.“ „Tam tedy májá nevstupuje. Májá je s tím, ale přesto od toho zůstává oddělená.“ „Májá tedy má všechny možné, až ty nejjemnější úrovně. Takže si to zapamatujte v jediné větě: kvantová fyzika je v současnosti stále neúplná. Je tu jakoby jedna velká kniha a kvantová fyzika je v ní pouze jedním listem, jedinou stránkou. Proto člověka mate. A to, co je třeba pochopit, je samotná májá. V den, kdy pochopíte máju, jste se přiblížili Brahmanu. „V ten den jste se přiblížili Brahmanu.“ „A v den, kdy začnete jednat podle pokynů máji, vzdálíte se od Brahmanu jako hora.“ „Takže je velký rozdíl mezi žít na základě poznání a žít na základě pouhého přesvědčení.“ „Ten, kdo žije podle toho, čemu pouze věří, je v máji. Ten, kdo žije na základě skutečného poznání, je v Brahmanu. To je džňána – poznání. A právě to kvantum je stále v oblasti: ‚Předpokládáme, že…‘“ „Život ale není žádné ‚předpokládáme, že‘.“ „Ani tělo není žádné ‚předpokládáme, že‘.“ „Tělo má své vlastní hranice, a přesto jsme do tohoto omezeného těla umístili to, co je neomezené.“

„A v jistém smyslu dokonce i toto tělo, které zakouší peklo podobné skutečnému peklu, vás může dovést až do nebe.“ „Samo o sobě je přitom velmi nečisté. Je v něm hlen, jsou v něm výkaly, je v něm moč, je v něm hnis, je naplněno nečistotami. A potom ho zvenčí vykoupeme, vyčistíme, uhladíme, natřeme mýdlem a olejem, nalíčíme a ozdobíme — ale uvnitř je nečistota.“ „Kolik nečistoty je uvnitř! Kvantum vám tedy prostřednictvím logiky pomáhá porozumět.“ „Pomáhá vám pochopit, že něco existuje.“ „Pomáhá vám to pochopit. Nic víc.“ „Pomáhá vám pochopit věci, na které lze nahlížet ze dvou či tří různých hledisek. Pomůže vám dostat se někam do jejich blízkosti. Pouze vám pomáhá porozumět; samo to však pochopit nemůže.“ „Protože prostřednictvím těchto dvou očí to pochopit nelze.“ „Prostřednictvím těchto dvou očí se člověk nemůže stát dráštou – pozorovatelem. O to jde. Takže to byla velmi dobrá otázka, velmi krásná. Hodně jste o tom přemýšlel. Jan nad tím opravdu hodně přemýšlel. Děkuji, Jane. Velmi dobré. Děkuji. Jan nám touto otázkou dal příležitost k velmi dobré diskusi.“ „Myslím, že už je to nyní pochopitelné: Tam, kde žijeme na základě toho, čemu pouze věříme, je májá. Tam, kde žijeme na základě přímého poznání, je Brahman. Tam jsem já sám a jsem bdělý.

Tam, kde žiji pouze na základě přesvědčení, jsem v nevědomí, nejsem sám sebou a jsem v náruči máji.“ „V náruči máji.“ „Mnohokrát děkuji. Děkuji, Jane. Děkuji. Děkuji za velmi dobrou otázku. Pokud máte nějakou pochybnost, můžete se zeptat znovu. Pokud máte nějakou další otázku, Jane, můžete… Pokud z této odpovědi vyplyne další otázka, můžete ji položit, až bude dokončen váš překlad.“

Mysl, vnímání světa a anubhúti

Jestli by Gurudev mohl vysvětlit naši mysl a naše vnímání světa ve větší hloubce, tak jak se toho dotknul při naší poslední návštěvě v ášramu. Přikládám k ní obrázek, který Gurudev uvidí za chvíli. Ten obrázek byl vytvořen během naší diskuse a ta otázka je vlastně o vztahu mezi naším vnímáním, mezi našimi smysly a dojmy, vjemy, které máme díky našim smyslům, naší schopností rozlišovat a zároveň ve spojení s paměťmi. A jak tohle všechno dohromady formuje naši zkušenost.

„Dobře, předložím to Gurudevovi. A protože se otázka vztahuje k obrázku, který Gurudev tehdy poskytl, nejprve tento obrázek Gurudevovi přepošlu.“

Janova otázka tedy zní: Mohl by Gurudev vysvětlit více do hloubky naši mysl a naše prožívání světa, tak jak to stručně vysvětlil během naší návštěvy ášramu? Během této diskuse vznikl tento obrázek. Otázkou je, jaký je nakonec vztah mezi vjemy přijímanými prostřednictvím smyslů, schopností rozlišovat a hodnotit, jejich spojením s pamětí a tím, jak se toto všechno dohromady formuje v naši zkušenost – anubhúti? „Dobře. Podívejte, jak to je. Použili jste zde slovo anubhúti – prožitek, vnitřní zkušenost. Napsal jste: ‚naše anubhúti ve vztahu ke světu‘. Ale anubhúti ve vztahu ke světu je vnitřní záležitost.“ „A manas – mysl – je záležitostí vnějšího světa.“

„Mysl nečerpá potěšení uvnitř. Mysl čerpá požitek venku.“ „Proto prostřednictvím mysli nikdy nemůže vzniknout anubhúti.“ Kdykoli tedy vznikne anubhúti, kdykoli něco přijde a vznikne bódha – uvědomění, poznání, pak jakékoli toto bódha vzniká prostřednictvím buddhi – rozlišující inteligence.“ „Mysl v tom bude také zahrnuta.“ „Mysl z toho nebyla odstraněna. Ale to, co je zde nejdůležitější pochopit, je úloha našich vzpomínek.“ „Máme v sobě obrovskou zásobárnu vzpomínek. Buddhi v nich vyhledává a provádí výpočty — podobně jako AI.“ „AI má vzpomínky.“ „Položíte jí nějakou otázku a ona z těch vzpomínek, které má k dispozici…“ „…provede výpočet a dá vám odpověď.“ „A takto vznikla anubhúti.“ „Mysl se tedy může zaplést do světa, může být unášena světskostí, ale mysl sama anubhúti neprožívá.“ „Neprožívá.“ „Mysl anubhúti neprožívá.“

Takže téma anubhúti je trochu odlišné. Je spojeno s átmanem. Celý život je spojen s těmito pěti: átman, buddhi, čitta, vrtti a manas. Když všech těchto pět společně něco zakouší v hmotném světě, to je anubhúti. „Takže pokud jde o mysl, jak se ptal Jan — jestliže začnete skutečně prožívat anubhúti, mysl zmizí. „Mysl se stane služebníkem.“ „Ano. Odpojí se.“ „Voda v rybníku se takto vlní. Co z toho pochopíte?“

„Tohle pohybování sem a tam — to je mysl. A teď se voda přestala hýbat, zcela se zklidnila, je nehybná. Teď je v ní život.“ „Teď můžete porozumět. Teď bude prožívat anubhúti.“ „Tamto vás od anubhúti vzdaluje.“ „Proto tedy mysl nemá s prožíváním anubhúti žádné přímé spojení.“

Deset činností člověka a cesta k plnému poznání

„A jaký je vztah mezi všemi vjemy získávanými prostřednictvím smyslů, schopností rozlišovat a hodnotit, jejich spojením se vzpomínkami a tím, jak se toto všechno společně formuje do naší zkušenosti?“ „Vždyť právě o to jde. Ať už máte jakoukoli zkušenost — ať souvisí s informací, nebo s poznáním — v tom…“ [Následuje krátké přerušení kvůli připojení někoho k hovoru.]

„Takže bylo řečeno: vjemy získávané prostřednictvím smyslů.“ „Všechny vjemy, které prostřednictvím smyslů pociťujeme, probíhají prostřednictvím čtyř a půl činností.“ „Není do nich zapojen celý život, protože jde o rozdílné věci. Oblast poznání je jedna věc, džňánéndrije – smyslové orgány poznání – jsou něco jiného a naše karméndrije – orgány činnosti – jsou zase něco jiného. Pokud jde o vjemy, naše džňánéndrije zůstávají obrácené ven. Větší vliv zde mají karméndrije.“

„Ve vjemech je mysl přítomna naplno: āsvādana – ochutnávání či vychutnávání – a cayana – vybírání. Výběr probíhá na základě toho, co jsme ochutnali či zakusili.“ „Vybrali jsme si na základě své zkušenosti: ‚Tento člověk se ke mně zachoval dobře. Je to dobrý člověk. Necháme si ho u sebe.‘ Tak jsme ho vybrali. Vybrali jsme ho na základě toho, co jsme zakusili. Nebo jsme někdy něco jedli a bylo to velmi dobré, z určitého obchodu.“ „Teď už máme uvnitř zkušenost s jeho chutí. A kdykoli budeme chtít něco takového znovu jíst, objednáme to z téhož obchodu. Vybereme si na základě své zkušenosti.“ „Takže v jakékoli oblasti života provádíme āsvādana – ochutnávání či vychutnávání – a cayana – vybírání. To je práce mysli. To patří do oblasti smyslových vjemů. Potom přichází vaše čitta. Přichází také vṛtti, ale vṛtti je prvotní. V čittě potom probíhají dvě naše činnosti: citraṇa – vytváření obrazu, představování si – a cintana – přemýšlení, rozvažování.“ „Cintana znamená přemýšlet a uvažovat na základě toho, co skutečně je a jaké to je.“ „Citraṇa znamená vytvářet si představu, používat imaginaci. Například jsme postavili dům a teď přemýšlíme: ‚Jakou barvou ho natřeme?‘ A všechny ty barvy se začnou vytvářet uvnitř naší představivosti. ‚Bude dobrá bílá? Nebo bude lepší béžová? Nebo světlá? Nebo červená do dětského pokoje?‘ Takto jsme si to představili — vytvořili jsme si vnitřní obraz.“

„To, o čem neustále přemýšlíme, je v naší čittě. A všechno je to založeno na vzpomínkách, že? Červenou, žlutou, modrou barvu jsme už někdy viděli a máme je v paměti. Na tomto základě potom rozhodujeme o barvě pokoje, svého oblečení nebo čehokoli jiného. Takže toto naše citraṇa – vytváření vnitřního obrazu – a cintana – přemýšlení – probíhá v čittě. A když jsme mluvili o čtyřech činnostech, tak toto byly ty čtyři činnosti.“ „Teď přejdeme k vṛtti. Když přejdete k vṛtti… Prosím… promiňte. Pokud jde o vaši čittu, z čitty jsme vzali jednu činnost — citraṇa, představivost. Přidali jsme jednu část z čitty k těmto čtyřem a půl činnostem. Cintana teď necháme stranou, protože bude patřit mezi těch pět a půl činností.“ „Takže jste vzali jednu část z čitty a dvě části z mysli.“

„Z čitty jste vzali představivost – citraṇa – z kauzálního těla.“ „A teď přichází vaše vṛtti.“ „Ta se nachází mezi myslí a čittou. Dva, osm, osm — jako když vytváříme orbity atomu.“ „Tady je osmnáct. Celá zkušenost se shromáždila, vznikla její esence.“ „Takže v tomto uspořádání dva–osm–osmnáct a nyní třicet dva je atom života; jeho částí je osmnáct.“ „Osmnáct je jeho částí. Jedna činnost byla nazvána viśleṣaṇa – analýza, rozbor – a druhá činnost byla nazvána tulana – porovnávání.“ „Tyto dvě činnosti patří do vaší vṛtti.“ „Vybírání – to už jsme vzali. Jak jsme říkali, všechno analyzujete. Z vṛtti tedy přišlo viśleṣaṇa a nyní máte čtyři činnosti.“ „Odkud přijde ta zbývající část? Zůstává nám tulana – porovnávání. Když něco porovnáváme, vždy to porovnáváme na základě nějakého měřítka. Buď to děláme na základě nyāyi, dharmy a satyi – spravedlnosti, dharmy a pravdy; s ohledem na blaho všech, na lidstvo, na všechny lidi, na celé stvoření, na sattvu, případně na základě toho, co je prospěšné a zdravé. Nebo to děláme s ohledem na to, co je nám drahé, co je pro nás prospěšné a co přináší zisk či užitek.“

„Tomu se říká, že porovnáváte na základě priya–hita–lābha – toho, co je vám drahé, prospěšné a přináší zisk či užitek. Druhou možností je porovnávat na základě nyāyi, dharmy a satyi.“ „A z tulany připadá jedna polovina na priya–hita–lābha. Ta se spojuje se smyslovými vjemy.“ „Takže těchto čtyři a půl činnosti dohromady tvoří to, čemu říkáme saṃvedanā – smyslové vnímání a pociťování.“ „A těch zbývajících pět a půl činnosti…“ „Ale pokud jde o ty čtyři a půl činnosti, neznamená to, že jsou zbytečné, že smyslové vjemy jsou zbytečné. Vůbec ne. Rozhodně nejsou zbytečné. Železo zahřejeme do ruda a potom ho ponoříme do vody – a ono ztvrdne.“ „Potom ho znovu rozpálíme do ruda a znovu ho ponoříme – a opět ztvrdne. A stane se pevnějším. Stejně je tomu s těmi zbývajícími pěti a půl činnostmi.“

„Co nám tedy zůstalo? V tuto chvíli jsme ještě pod úrovní dhyāna-sādhanā. Zatím žijeme na úrovni mysli, a proto máme čtyři a půl činnosti. Až budeme žít na úrovni átmanu, bude přítomno všech deset činností – těchto pět a půl plus čtyři a půl. Co zůstává v těch pěti a půl? Zůstává átman, zůstává vaše buddhi a zůstává jedna část čitty – cintana.“ „A z vṛtti zůstává ta polovina porovnávání, o které jsme mluvili – nyāya, dharma a satya. Polovina, tedy polovina porovnávání.“ „Tato polovina porovnávání tedy znamená žít na základě nyāyi, dharmy a satyi – spravedlnosti, dharmy a pravdy. Potom zůstává jedna část čitty, které říkáme cintana.“ „A potom zůstávají dvě části buddhi – dvě činnosti. Jedna činnost se nazývá bodha – pochopení či poznání, druhá se nazývá saṅkalpa – pevný záměr či rozhodnutí.“ „Tedy… čitta… znamená saṅkalpu naplněnou pravdou.“ „Jakmile vznikne bodha, vznikne také saṅkalpa: ‚Právě toto budu dělat.‘“

„Zůstala vám tedy půlka jedné činnosti z tulany – porovnávání. To je jeden a půl. A k tomu dvě činnosti buddhi – saṅkalpa a bodha. Dohromady jsou to tři a půl. A potom dvě činnosti vašeho átmanu.“ „Átman, přestože je nečinný, je zároveň činný. Je základem všech činností.“ „V átmanu tedy probíhají dvě činnosti: anubhava – zkušenost, přímé zakoušení či poznání – a na základě zkušenosti pramāṇa – potvrzení, doložení. Takže dvě činnosti: anubhava a pramāṇa. Když vznikla zkušenost, věc se tím potvrdila.“ „To je tedy těch pět a půl činnosti.“ „Tomu se říká saṃjñāna či saṃjñānitā – poznávání, kognice.“

„Ale člověk, který žije ve všech deseti činnostech, je jógí.“ „Ano, to je jógí. To je jógí, to je Jógéšvara.“ „A ten, kdo žije v pěti a půl, je tyāgī – ten, kdo se zříká. Ten, kdo žije ve čtyřech a půl, je bhogī – ten, kdo žije v požívání či prožitku.“ „Pokud žije ve všech deseti činnostech…“ „…pak všechno správně využívá – sadupayoga.“ „To je Jógéšvara.“ „Proto není správné ani pouhé odříkání – tyāga, ani pouhé požívání – bhoga.“ „My jdeme cestou jógínů – to, co existuje, správně využíváme.“ „Takže pokud jde o těchto deset činností, Jan to dnes předložil velmi krásně.“ „Předtím byla otázka neúplná a odpověď byla neúplná. Teď je úplná i odpověď. Myslím tedy, že na tomto základě už byla Janova otázka i odpověď řádně dokončena.“ „Pokud jde o to, jak máme žít: nemáme opustit čtyři a půl činnosti a žít pouze v pěti a půl.“ „Nemáme si svléknout oblečení, zahodit ho a žít nazí.“

„Máme nosit tolik oblečení, kolik potřebujeme. To je celé. Používám a správně využívám tolik, kolik potřebuji.“ „A to, co mi zbývá navíc, používám ve svých vztazích.“ „Používám to pro své blízké, své společníky, své přátele, svou rodinu. To, co zbývá, mezi ně rozdělím.“ „Takže chceme žít ve všech deseti činnostech. A pouze člověk, který žije ve všech deseti činnostech, je skutečně mānava – člověk.“ „To je člověk. Právě to je člověk. Čtyři a půl jsou problém. Pět a půl jsou také svým způsobem problém – bhogī na jedné straně a tyāgī na druhé. Ani prostřednictvím odříkání se nikdo nedostal vzhůru na správné místo, ani prostřednictvím požívání se nikdo nedostal vzhůru na správné místo. Dostal se tam ten, kdo všechno správně využíval – sadupayoga.“ „A kdo všechno bez váhání, beze strachu a nebojácně správně využíval – plně a správně využíval. Ano, používám to.“ „Potřebuji to.“ „Pojedu vrtulníkem. Poletím soukromým letadlem. Budu používat všechny tyto věci. Pojedu také volským povozem. Pojedu také na kole. Kamkoli se potřebuji dostat, použiji k tomu cokoli, co je potřeba.“ „Budu to používat s tímto vědomím. To není ani tyāga – odříkání, ani bhoga – požívání.“

„Když si řeknu: ‚Já si to vezmu za každou cenu, ať se děje cokoli,‘ pak je to lpění na tom, co chci.“ „A člověk v tom uvízne. Takže tam, kde je potřeba jehla, udělá svou práci jehla, a tam, kde je potřeba meč, udělá svou práci meč.“ „Každý z nich má jinou úlohu, ale výsledek je stejný – je příznivý.“ „Proto je lidskostí žít v deseti činnostech. Přirozeností člověka je žít ve všech deseti činnostech.“ „Velmi dobré. Až budete mít překlad hotový, můžete se případně zeptat na navazující otázky, pokud nějaké budete mít. Tato odpověď je ale nyní úplná a přivádí vás k pochopení čtyř a půl a pěti a půl. A jakmile tomu porozumíte, nepůjdete ani pouze cestou čtyř a půl, ani pouze cestou pěti a půl. Musíte mít všech deset. Až budete mít překlad, bude vám to ještě jasnější. Pokud z této odpovědi vyplyne nějaká další otázka, můžete ji položit příště nebo si ji podle toho připravit. Ano. Prosím, další otázku. Můžete?“ „Všechno si pořádně prostudujeme a pochopíme. A pokud zůstane nějaká pochybnost…“

Je to vlastně možné vyjádřit jedinou větou: „Když žijeme v rámci čtyř a půl činnosti, jde o saṃvedanā a bhoga. Když žijeme v rámci pěti a půl činnosti, jde o saṃjñāna či saṃjñānitā a tyāga. Když žijeme ve všech deseti činnostech, jde o mānavīyatā – lidskost a celistvost – a o sadupayoga, tedy správné využití toho, co existuje.“

Posvátná místa, sny a vliv paměťových stop

„Ano, Jiří, prosím, další otázku.“ „Otázka od Květy: Tento týden jsem navštívila relikviář svatého Maura, což je významná románská památka, kde jsou uloženy relikvie svatého Jana Křtitele a svatého Maura. Předem jsem o tom nevěděla, dostala jsem vstupenky. V jeho přítomnosti jsem cítila velmi silnou energii, ale nebyla negativní. Přesto jsem potom požádala Darbar o očistu. V noci jsem se viděla v ášramu. Pohybovala jsem se mezi běžnými návštěvníky, jako bych mezi ně patřila. V minulosti jsem navštívila také Boží hrob v Jeruzalémě. Mám dvě otázky: Je chyba navštěvovat taková místa, přestože jsou považována za posvátná? A za druhé: o ášramu se mi opakovaně zdá a někdy se tam sama vidím. Má to pro mě nějaký konkrétní informativní význam? Například nějaké upozornění nebo znamení, že něco dělám špatně?“

„Dobře. Její otázce jsem porozuměl. Říká, že právě tento týden navštívila místo spojené se svatým Maurem. Šla tam na daršan a nachází se tam jeho hrobka či svatyně, kde jsou uloženy některé jeho ostatky…“ „Jsou tam také uloženy některé posvátné ostatky svatého Jana Křtitele a svatého Maura. Ostatky znamenají, že jsou tam uchovány jejich smṛti – paměťové stopy. Ona předem nevěděla, že se tam něco takového nachází. Když tam přišla, pocítila energii a připadala jí pozitivní. Nebyla negativní — napsala, že necítila nic negativního, tak to vnímala. Přesto potom požádala Darbar o svou očistu. Tu noc se viděla v ášramu. Pohybovala se tam mezi lidmi, kteří tam pravidelně přicházejí. Měla pocit, jako by se pohybovala mezi pravidelnými návštěvníky a jako by i ona byla jednou z nich. Takto to cítila. A už dříve navštívila v Jeruzalémě také posvátný hrob Ježíše Krista a měla tam daršan. Takže je to dobré. Není pochyb o tom, že ne všichni jsou negativní. Je však třeba rozpoznat, jaká je míra jejich pozitivity. Pro někoho nemusí být něco negativní, ale pro někoho jiného to negativní být může. Pro někoho to může být pozitivní, zatímco pro jiného pozitivní být nemusí. Záleží to na jejich vlastním porozumění a na tom, jak daný člověk během svého života žil. Podle toho budou působit i jeho paměťové stopy. Ať je to kdokoli, ať patří k jakékoli dharmě, vyznání či náboženství, ať je to světec, obyčejný člověk nebo politik — ať je tím světcem kdokoli — jeho paměťové stopy zůstávají aktivní. A působí stejným způsobem, jakým tento člověk žil svůj život. Pokud tedy zůstanou jeho ostatky, budou vyzařovat tentýž vliv. Říkáte například, že vám to nepřipadalo negativní. To souvisí také s vaším vlastním přesvědčením. Podle toho, jaké máte přesvědčení a jaké máte vzpomínky, takovým způsobem jste to také pocítila. A existuje také teorie — a je to správná vědecká teorie — že podle toho, jak si vytváříte vzpomínku, takovým způsobem potom také něco pociťujete. Ale kolem vás jsou ochranné štíty Darbaru. Žádná vnější energie do vás nemůže vstoupit, pokud vůči ní nemáte móha – připoutanost. Vstupní brána zůstává zavřená a energie nemůže vstoupit. Teprve prostřednictvím vaší připoutanosti, vašeho spojení s ní nebo prostřednictvím modlitby může tato energie do vás vstoupit. Takže je dobře, že jste tam šla, že se vám tam líbilo, a jsou to všechno světci. Není nic špatného ani na návštěvě světců. Udělala jste tedy správně. Neudělala jste nic špatného. A to nejlepší, co jste udělala, bylo, že jste se pomodlila k Darbaru. Je to podobné, jako když se říká: jeden člověk může být dobrý, ale jde s ním dalších deset lidí — a všech těch deset nemusí být stejných jako on. Mohou na vás tedy působit různými vlivy, včetně negativních. Ale tím se všechny takové vlivy u vás odstranily. Odešla jste tam v čistotě a v čistotě jste se také vrátila. Všechno je v pořádku.“

„Člověk to nakonec pozná. Vy to sama poznáte.“ „Že ano? Takže v tom není žádný problém. Je to dobré.“ Další otázka.“ „Otázka zněla: Je špatné navštěvovat taková místa, i když jsou považována za posvátná?“ „Víte, to je na úrovni mānjatá – přesvědčení, toho, co člověk považuje za pravdivé či správné. Lidé přirozeně chodí tam, o čem jsou přesvědčeni, že je to správné. Tam, co považujete za správné, přirozeně jdete. Stejně jako když považujete Darbar za správný, tak sem přicházíte. Takže člověk přirozeně chodí tam, co považuje za správné. Ale pramána – potvrzení – získáte prostřednictvím anubhavy, vlastní zkušenosti. Když tam přijdete, následně na základě své zkušenosti řeknete: ‚Jaké pocity odtud přicházejí? Co tady cítím? Jak se tady cítím?‘ A podle toho poznáte ten rozdíl.“ „A někdy se jí zdají sny o ášramu. Někdy se ve snu sama vidí tady v ášramu. A ptá se, zda to pro ni nese nějaké zvláštní poselství — například nějaké varování nebo znamení, že dělá něco špatně.“ „Tak to vůbec není. Vůbec ne. Je to velmi dobré znamení. To, co máte ve svých myšlenkách a o čem přemýšlíte, se objevuje i ve vašich snech. A ten pocit uvnitř vás: ‚Nedělám náhodou něco špatně?‘ — právě ten vás činí věrnou Darbaru a udržuje vás bdělou a pozornou – sadžag.

Právě vaše bdělost a pozornost je vaší jednoduchostí a upřímností. Takže rozhodně ne. Je to naprosto v pořádku. Není v tom nic negativního, všechno je dobré. Není to žádné varování. Je to znamení, že jste Darbaru nablízku.“

Emoční nestabilita a koncentrace při sádhaně

Další otázka je od P. Otázka P. zní, že by ocenil, kdyby Gurudev pomohl vést, pomoci mu, protože cítí, že má v sobě určitou míru emocionální nestability, která mu brání v plné koncentraci během jeho sadhany a také v ostatních aktivitách. Jak může dosáhnout plné koncentrace?

„Právě v odpovědi na předchozí otázku jsem to analyzoval: žít na základě samvédany, žít na základě sangjánity a žít na základě lidskosti – mánavíjaty. Když ve vás zesílí dráštá bháva – stav pozorovatele, váš život se stane jednoduchým a stabilním. Jakmile ale začnete žít na jedné nebo druhé straně — buď v tjáze, odříkání, nebo v bhóze, požívání — vzniká nestabilita. Když budete žít v odříkání, budete přitahováni k požívání. A když začnete postupně žít v požívání, začnete být přitahováni k odříkání. Takto se člověk jako na houpačce houpe zrození za zrozením: jednou odříkání, potom požívání, potom odříkání, potom požívání…“ Musí to být jako váhy. Když je uchopíte uprostřed, nastane rovnováha – samjak. Někteří mahápurušové používali slovo samjak. Právě toto samjak potřebujete — musíte směřovat k sadupajógu, správnému využívání. Vaše nerovnováha, vaše nestabilita vzniká proto, že váš pendulum – kyvadlo jde jednou k odříkání a podruhé k požívání. Jednou tjága, potom bhóga, potom bhóga, potom tjága. Neustále se houpe. To je celé.“ „A ékágratá – koncentrace přijde tehdy, když se obě misky vah přestanou pohybovat nahoru a dolů. Když uchopíte váhy uprostřed, v bodě rovnováhy, obě misky se vyrovnají, zastaví a stanou se stabilními. To je místo sadupajógu – správného využívání. Jedna miska vah představuje bhógu – požívání, druhá představuje tjágu – odříkání.“ „Takže, pane P., jste s odpovědí spokojený?“ „Dobře. Můžeme tedy přejít k další otázce?“

Kumbhaka, kýla a sankalpa

Otázka č. 7 – F. F.

F. F. má starší, již operovanou kýlu a vedle ní novou, čerstvou kýlu. Ptá se tedy, zda může praktikovat kumbhaku. Ještě doplnění k otázce: ta břišní kýla se nachází v oblasti pupku.

„Existuje sedm druhů kýly. Teď už tam ale kýla není. Ve střevech zůstává jen trochu otoku. V současné době tedy kvůli tomuto otoku ve střevech kýlu nemá. Ptal se, zda může při kýle praktikovat kumbhaku, a pokud ne, zda existuje nějaká alternativní praxe. Za prvé, jak jsem řekl, kýlu teď nemá. Za druhé, pokud máte v oblasti břicha otok, musíte se takovému druhu cvičení vyhnout. Toto cvičení nyní nemáte dělat. Můžete provádět jednoduchou pránájámu, kterou můžeme nazvat anulóma-vilóma. Můžete také zadržet dech v kumbhace a potom ho velmi klidně a pomalu uvolnit. To znamená tak, aby tam nevznikal žádný tlak ani otřesy. Teď se nesnažte dělat nic, co by způsobovalo otřesy v oblasti pupku. V tuto chvíli se musíte otřesům vyhnout. Nemáte u sebe prostředek na lépan – zábal/nanášení léčivé vrstvy, ale kdybyste tam lépan používal, otok by také zmizel. Nebyl by žádný problém. Někdo z jeho předků v rodině měl kdysi velmi silnou infekci prostaty.“

„Byla tam infekce prostaty, velmi silná infekce. Jsou tam její smṛti – paměťové stopy – a i ty nyní všechny odcházejí. Ptal jste se také na manipúra čakru, zda to na její fungování může mít nějaký negativní vliv a jak ji uvést do normálu. Takže nejprve pochopte, že nemáte kýlu. Dobře? Není tedy důvod k obavám. Trávení se zlepšuje. Jediné, na co je třeba myslet, je, že by tam mohl pomoci hliněný zábal – mittí ká lépan. Dobře připravte hlínu a můžete mu z ní udělat zábal na 30 až 35 minut, kompletně od oblasti pánve až k pupku. Úkolem hlíny je absorbovat. A to může udělat velmi dobře. A teď k hlavnímu problému, který měl… Na chvíli zavřete oči. Současně uděláme trochu práce.“ „F., prosím, zavři oči.“ „Soustřeďte se na Baba a Má.“ „Modlete se k Baba a Má.“ „Jeho okruh váju a okruh prány, který byl obráceně, byl nyní napraven. Otok byl odstraněn. Všechno je svěží. Trávení není v pořádku. Je tam také zácpa. Řekněte třikrát: Óm Namah Šivája.“ „Třikrát Óm Namah Šivája.“ „Řekněte třikrát: Óm Namo Nárájan.“ „Třikrát Óm Namo Nárájan.“ „Potom otevřete oči.“ „A pak otevři oči.“ „Ještě jedna věc ohledně sankalpy: svou sankalpu pravděpodobně neprovádí správně.“ „F., Gurudev se ptá, zda je možné, že neděláš svoji sankalpu správně.“

„Jeho síťovitá vrstva ještě nebyla protržena, rozumíte? Je tam otok.“ „Podívejte. Je to něco jako síť, tuková vrstva kolem. Kýlu nemá. Ta už zmizela. Zůstává tam ale okolní vrstva tuku. A i ta by odešla pomocí lépanu a sankalpy, kterou F. pravděpodobně nedělá správně.“ „Říká, že tam máš velkou vrstvu tuku, která zmizí, když budeš používat lépan — tedy ten hliněný zábal. A Gurudev říká, že si myslí, že neděláš správně svou sankalpu a máš na to odpovědět.“

„Já dělám sankalpu podle svého přesvědčení, tak jak ji mám praktikovat.“ „Pan F. F. říká, že je přesvědčený, že sankalpu dělá tak, jak ji má dělat.“ „Říkám, že dělá chybu. Protože nevím, zda si toho je vědom, nebo ne, ale v oblasti rekta docházelo ke stahování.“ „Nevíte o tom, ale oblast vašeho rekta se ve skutečnosti stahovala.“ „Uvnitř byla rána, která [nejasná část přepisu]…“ „Uvnitř se vytvořila rána, kterou Darbar nyní očišťuje.“ „Měl jste problémy s očima, napětí a ani játra nejsou úplně v pořádku.“ „Máš nebo jsi měl problém s očima, máš napětí nahoře na temeni hlavy a máš problém s játry.“ „Ještě jednou, prosím, zavřete oči.“

„Zavři oči.“ „A dlouze vyslovte: Óm. A všechno, o čem jsme právě hovořili, celá tato diskuse… z toho ať si všichni vytvoří sankalpu.“ „Soustřeďte se na své prarodiče z otcovy strany, na své prarodiče z matčiny strany a na své rodiče.“ „Jen si vybavte své prarodiče.“

„Vzpomeň si na své prarodiče, dědečka a babičku, a také na svou matku a otce.“ „Nyní zaměřte pozornost na sebe.“ „Řekněte třikrát Óm Namah Šivája a potom otevřete oči.“ „Óm Namah Šivája. Óm Namah Šivája. Óm Namah Šivája.“ „Otevři oči.“ „Gurudev teď na 10–15 minut odešel. Musí vyřešit něco naléhavého a za deset až patnáct minut se vrátí.“ Také otázka doktora Ž. bude zodpovězena, až se Gurudev vrátí.“ „Přináší vám tato diskuse radost? Baví vás?“ „A právě z toho pochopte jednu věc: porozumění, porozumění a znovu porozumění. Sami porovnávejte, na jaké úrovni porozumění se právě nacházíte. Ne kvůli soutěžení, ale kvůli inspiraci — že musíme všemu plně porozumět a skrze stále hlubší a hlubší porozumění pokračovat dál. Dnešní diskuse šla do hloubky. Téma bylo zajímavé a otevřelo mnoho tajemství. A právě takové diskuse a právě takové otázky by měly přirozeně vznikat uvnitř každého z vás. Čím hlubší bude vaše čintana a manana – přemýšlení, rozjímání a hluboká reflexe, tím výše…“

„Vězte s jistotou, že budete muset projít všemi těmito úrovněmi: osvobozením od karméndrijí a přebýváním v džňánéndrijích; osvobozením od džňánéndrijí a přebýváním ve stavu prány, ve stavu vidžňány a ve stavu ánandy. Všemi těmito úrovněmi budete muset projít. A cesta je velmi jednoduchá: snažte se každé Gurudevovo slovo skutečně a důkladně pochopit. Něco může být vyjádřeno slovy velmi jednoduše a přirozeně. Pokud však o tom budete hluboce rozjímat, zjistíte, že to není pouze vysvětlení, které lze vyjádřit několika řádky. Je to vysvětlení, které odhaluje mnoho tajemství. Právě tato tajemství, o nichž jsme dnes a až dosud diskutovali, vám odhalí tajemství stvoření, odhalí tajemství máji, vzdálí vás od iluze a umožní vám věci chápat s velkou přesností a jasnou analýzou. Člověk se obvykle na úrovni porozumění nikam nedostane, protože žije v mānjatách – převzatých přesvědčeních a představách. A když člověk žije v těchto přesvědčeních, právě ona se zároveň stávají jeho hranicí. Proto už mnohokrát nastaly situace a příležitosti, kdy jste byli velmi důrazně vedeni tímto směrem:“

„Staňte se nezávislými. Staňte se svobodnými. Osvoboďte se od převzatých přesvědčení a směřujte k satje – Pravdě, která se nikdy nemění. Čím větší ve vás bude lagan a agan – oddanost, vnitřní zápal a oheň, tím větší rychlost postupně získáte. V tuto chvíli nás omezuje čas a Gurudev má své povinnosti, takže se otázky vybírají velmi selektivně. V budoucnu ale přijde také období, kdy budou vaše otázky vznikat přirozeně z vaší vlastní cesty. A když je potom předložíte, začnou se vám věci ukazovat velmi správným a jasným způsobem. Potom podle toho budete moci postupovat směrem ke svému nejvyššímu cíli. Na toto vždy pamatujte. A nyní bych vás všechny chtěl o něco požádat. Jednou z hlavních součástí sádhany — a vlastně tou nejdůležitější, když posloucháme Gurudeva nebo promluvu mahápurušů — je šravana, naslouchání. Šravana znamená, že jste slyšeli prostřednictvím uší. Pokud jste skutečně správně naslouchali, znamená to, že se začalo pracovat na vaší Višuddhi čakře, protože ucho je džňánéndrijí – orgánem poznání – Višuddhi čakry a hrdlo je její karméndrijí – orgánem činnosti. Proto je šravana – skutečné a pozorné naslouchání – nesmírně důležitá. Toho nelze dosáhnout jinak — dosáhnete toho nasloucháním. A bezprostředně po naslouchání přichází další činnost, kterou je manana – rozjímání, hluboká reflexe. To znamená, že o tom nyní začínáte přemýšlet. A kde toto čintana – přemýšlení, rozjímání probíhá? Gurudev to právě vysvětlil: čintana probíhá ve vaší čittě, v kauzální sféře – kárana džagat. Čintana a čitrana – rozjímání a vytváření vnitřního obrazu.“

„Tímto způsobem si postupně otevíráte cestu až ke svému kauzálnímu tělu – kárana šaríra. A nakonec řeknu jen toto: Porozumění, porozumění, porozumění a znovu porozumění. Jiná cesta neexistuje. Dobře? Teď bych vás tedy všechny požádal: Gurudev až dosud podal vysvětlení k celé řadě otázek a odpovědí. Všechna tato vysvětlení jste už slyšeli, ale je možné, že jste na některé věci mezitím zapomněli. Proto nyní, poté co jste tomu všemu pozorně naslouchali, všichni zavřete oči a nepřetržitě o tom rozjímejte, dokud se Gurudev nevrátí.“

Komorová arytmie a zdravotní stav

„Doktore Ž., můžete si zapnout mikrofon.“ Mohu vás, prosím, požádat o uzdravení? Mám otázku. Poslední tři týdny mám komorovou arytmii a nejsem schopen dělat vůbec nic, ani meditovat. Je to velmi nepříjemné. Ta arytmie je velmi silná. Během 24 hodin jsem měl 20 000 komorových arytmií. Pokud mi můžete pomoci, prosím.

„Gurudev se ptá, na jakou oblast medicíny se specializujete? Na jaké nemoci?“ „Doktore Ž., Gurudev chce vědět, jaký obor nebo specializaci ve své lékařské praxi máte.“

„I když jste praktický, rodinný lékař, máte nějakou oblast, na kterou se více specializujete nebo ke které více inklinujete?“ „Nemám žádnou zvláštní specializaci.“ „Ne.“ „Můžete mluvit otevřeně. Podívejte se. Vaše ledvina se zmenšuje. Močovod, ta trubice, je oteklý a máte také infekci močových cest.“ „Máte problém také s ledvinami, máte problém s močovodem vedoucím z ledviny a máte také zánět.“ „Cítíte velké teplo, je vám skutečně velmi horko. Určité energie vám poskytovaly ochranu z Darbaru, aby nedošlo ke kolapsu v důsledku srdeční zástavy. Proto jste možná uvnitř těla cítil větší horkost.“ „Ano, během posledních dnů cítím velké horko.“ „Ano. To vám poskytuje Darbar. To vám poskytuje Gurudev. Podívejte se nyní na své srdce. Na srdci je otok — tato paměťová stopa — a také na srdeční chlopni byl otok, který vám způsoboval velmi intenzivní obtíže. Hladina cholesterolu… krev začínala být hustší. Hladina kyslíku v krvi rychle klesala, v krvi byl nedostatek O₂.“

„Ve skutečnosti jste již byl léčen. Proto jste se cítil nepříjemně a v důsledku této léčby jste pociťoval tak velké horko. Byl jste chráněn před energií a paměťovou stopou, která byla připravena na vás zaútočit a způsobit srdeční zástavu. Darbar vás tedy léčil, aby vás ochránil před srdečním selháním.“ „A mezitím jste užíval nějaké léky. Kvůli nim vám krev zhoustla a následně se objevily určité problémy.“ „Ze strachu kvůli současnému onemocnění jste začal užívat určité léky. Ty podle Gurudeva způsobily zvýšení hustoty krve a rychlé zvýšení hladiny cholesterolu.“ „Ano, mám velmi vysoký cholesterol.“ „Ano, byl velmi, velmi vysoký.“ Dobře? Je to tak?“ „Je to naprosto správně, Gurudeve.“ „Takže probíhá léčba; není to tak, že byste se teprve stával nemocným.“ „Ano. Ve skutečnosti jde o léčbu. Není to tak, že byste se teprve stával pacientem. Už jste pacientem, ale Darbar vás léčil. Vy jste to vnímal jako zhoršující se problém, ale ve skutečnosti to podle Gurudeva bylo součástí…“ „A někdy v noci jste měl pocit, že se vám hůře dýchá, jako byste se dusil. A někdy jste pravděpodobně cítil nebo měl obavu: ‚Co když dostanu infarkt?‘“ „V noci jste měl problémy, jako by vás něco svíralo, jako by se vám svíralo srdce a nemohl jste dýchat. A měl jste strach, že byste mohl zkolabovat nebo zemřít.“

„Ale ve skutečnosti to tak není.“ „Budete úplně v pořádku.“ „A bude vám mnohem lépe a budete úplně v pořádku.“ „Děkuji.“ „Dobře, Rajeev Ji, budeme pokračovat?“ „Ano, Gurudeve.“ „Doktore, budete zase úplně v pořádku. Nedělejte si starosti. Léčba už u vás začala. Začala už v době, kdy jste to poslal. Jen abych Gurudeva informoval, jsem mu omylem poslal i tu vaši lékařskou zprávu. Gurudev se tomu zasmál a řekl, že Darbar vaši lékařskou zprávu nepotřebuje. Má svůj vlastní způsob a systém diagnostiky.“ „Dobře, Jiří, přejdeme tedy k další otázce.“ „Ano.“

Bolest levého kyčelního kloubu a paměťové stopy

Další je otázka číslo osm, vlastně devět.

Má ostrou bodavou bolest a omezenou pohyblivost v levém kyčelním kloubu. Po meditaci se to vždy zlepší. Při prvním setkání s Gurudevem ho Gurudev léčil a příznaky na několik měsíců zmizely, ale potom se pomalu začaly vracet.

„Tyto nemoci a obtíže jsou z větší části mentální a v menší míře fyzické. Jakou chybu tedy udělal, že se mu ty obtíže znovu vrátily? Anebo z něj ta nemoc právě odchází? Co sám pociťuje?“ „Tohle je velmi důležité. Když ten problém existoval poprvé a potom byl odstraněn, samo o sobě to znamená, že tato paměťová stopa zmizela. Jinak byste tuto úlevu nezažil. Úlevu jste získal proto, že podle Gurudeva paměťová stopa zmizela. Musíte se ale skutečně hluboce zamyslet nad tím, jakou chybu děláte, že se problém znovu vrací.“

„Děláme určité chyby a těmito chybami vlastně znovu oživujeme své paměťové stopy. A tak se vracíme do stejného bodu, ze kterého jsme původně vyšli.“ „Nikdy jste se nepokusil zjistit, odkud tyto obtíže přicházejí? Odkud přicházejí tyto paměťové stopy, které k vám putují?“ „Nikdy jste se nepokusil prozkoumat, odkud tato paměťová stopa ve skutečnosti přichází.“ „Kdyby šel na lékařské vyšetření, zjistil by, že je u něj všechno v pořádku. Proč tedy přesto pociťuje obtíže?“ „Pokud půjdete na lékařské vyšetření, zjistíte, že ta část těla, která vám způsobuje obtíže, je ve skutečnosti v pořádku. Pak tedy vzniká otázka: Jestliže je všechno v pořádku, odkud ty obtíže přicházejí?“ „A pokud tam skutečně existuje fyzický problém, proč se potom po dhjána sádhaně znovu a znovu upraví?“

„Jestliže tomu tak je, jak je tedy možné, že se váš stav po dhjána sádhaně, po meditaci a po vašich praktikách upraví?“

„Z toho vyplývá, že tyto obtíže nejsou jeho vlastní.“ „Takže podle Gurudeva to samo ukazuje, že ve skutečnosti nejde o váš vlastní problém.“ „Tento problém přichází ze strany jeho manželky. A u jeho manželky pochází z její rodné rodiny – z jejího mājká pakša.“ „A teď poslouchejte velmi pozorně. Podle Gurudeva se tato paměťová stopa přenáší prostřednictvím vaší manželky K. Ani u K. ale nevzniká přímo z ní samotné — pochází z její rodinné linie a přes ni se nakonec přenáší k vám.“ „A ten člověk z její rodné rodiny, který těmito obtížemi trpí, ve skutečnosti nemá problém pouze v kyčli. Obtíže má v celé části těla. U něj se to ale projevuje pouze v kyčli.“ „Člověk z rodinné linie vaší manželky K. má podle Gurudeva ve skutečnosti problém v celé levé části těla, zatímco vy tuto bolest pociťujete pouze v tom konkrétním místě — v oblasti kyčle.“

„Tyto obtíže přicházejí z rodiny jeho manželky. Ale ani potom do něj ve skutečnosti nevstupují. Zůstávají vně jeho ochranného štítu – kaváče. Proto má pocit, že má nějakou nemoc nebo bolest, přestože podle Gurudeva nejde o skutečnou nemoc.“ „Když tedy tato paměťová stopa přichází z rodiny K., zasáhne vás, ale nezasáhne vás v tom smyslu, že by skutečně vstoupila dovnitř vás. Nemůže do vás vstoupit. Vyvolává však ve vás pocit, jako byste měl bolest. Ve skutečnosti vám podle Gurudeva tuto bolest nezpůsobuje; vzniká pocit, že vás něco bolí. A vy tento pocit přijmete jako skutečnou bolest. A tím se následně vnímání bolesti zesiluje.“

„Tyto paměťové stopy se pohybují stále dokola…“

[Následuje krátká odbočka, kdy Gurudev někomu v místnosti dává pokyny.]

Poté se vrací k tématu: „Takže, Rajeev Bhai, je to takto a příčina toho sahá poměrně hluboko.“ „Například její rodina byla kdysi spojena s určitým místem a s nějakým náboženským člověkem. Tento náboženský člověk trpěl všemi těmito obtížemi. A kvůli připoutanosti k němu se po jeho smrti tyto obtíže přenesly do její rodné rodiny. Působením této energie a této paměťové stopy dochází k tomu, že se v krvi vytváří nedostatek krve [pravděpodobně míněna anémie či snížení některé krevní složky], v těle vzniká slabost a oslabují se také [poslední hindský termín je v přepisu nejasný].“

„A také kožní onemocnění, infekce krve a anémie. Tato energie podle Gurudeva působila tak, jako by vám odebírala krev a způsobovala anémii.“ „Takže právě odtud tato energie pochází a právě tam je původ vašich obtíží. A dále se také podílela na vzniku infekce v oblasti pohlavních orgánů.“ „Takže všechny tyto obtíže byly obtížemi někoho jiného. A nyní, pokud…“ „Zavřete oči.“ „Se zavřenýma očima se soustřeďte na svou manželku.“ „A představte si svou manželku K.“

„Zavři oči a v duchu se podívej na svou ženu K.“ „Řekněte třikrát Óm Namah Šivája a potom otevřete oči.“ „Teď se zkontrolujte, P.“ „Zkontroluj se, jestli jsi v pořádku, v pohodě.“ „Ano, P., můžete si zapnout mikrofon a říct nám to.“ „Ano, cítil jsem úlevu.“

„Po chůzi cítí úlevu.“ „Zkontrolujte svou sílu. P., postavte se, udělejte několik dřepů. Zkontrolujte, jestli máte energii a sílu.“ „Cítí se dobře. Cítí se silný.“ „Teď prosím uchopte K. za ruku.“ „K. stojí po vaší levé straně. K. vám tedy podá svou pravou ruku a vy ji uchopíte svou levou rukou.“

„Zavřete oči.“ „Vzpomeňte si na dobu své svatby. Vzpomeňte si na svou svatební ceremonii.“ „Každý z vás se soustřeďte na své rodiče.“ „Potom se soustřeďte sami na sebe. Vnímejte sami sebe.“ „Řekněte třikrát Óm Namah Šivája a potom otevřete oči.“ „Óm Namah Šivája. Óm Namah Šivája. Óm Namah Šivája.“

„Teď se oba projděte, vstaňte, sedněte si a všechno si zkontrolujte. Jste teď jako děti, žádné obtíže. Záda, kolena – všechno je nové.“ „Oba se projděte po místnosti. Udělejte dřep, dolů a nahoru, a zkontrolujte se. K. také. Zkontrolujte, jak se cítíte.“ „Já se cítím rozhodně lépe. Trošku mě tam ještě píchá, ale už se dostavila úleva.“

„Cítí značnou úlevu. Je tam ještě trochu bodavé bolesti, ale úleva je výrazná.“ „Ano. Dobře. Velmi dobře. Perfektní. Oba jsou v pořádku.“ „Aby nedošlo ke znecitlivění, byla tam ponechána velmi lehká, mírná bolest, aby zůstalo zachováno vnímání.“ „Gurudev vždy ponechává velmi mírnou bolest, aby dané místo neznecitlivělo. Kdyby byla bolest odstraněna úplně, podle něj by to v dané oblasti způsobilo znecitlivění. Proto je ponechána jen nepatrná bodavá bolest, aby oblast zůstala aktivní a neztratila citlivost.“

Individuální a univerzální vědomí

„Je rozdíl mezi individuálním vědomím a nějakým celkovým vědomím, které v nás přebývá? A odkud vlastně individualita vychází?“ „Tato otázka je moje.“ „Ach, je vaše? Dobře, takže už vás nemusím zvlášť přepínat do obrazu. Pokračujte.“ Sensei překládá otázku: „Existuje rozdíl mezi vědomím a individuálním vědomím, které v nás přebývá? Odkud vzniká „To je jeho otázka? Jiřího otázka? Co se týče vědomí…“ „Nebo jinak řečeno: odkud vzniká vědomí či uvědomění oddělených jednotlivců? Celá tato otázka souvisí s tou úplně první otázkou, kterou jsme probírali na začátku.“ „Mluvili jsme o tom, co znamená žít vědomě a žít v nevědomosti. Odtud se otázka vědomí začíná vyjasňovat.

„Ale pokud jde o to, na co se ptáte – zda je individuální vědomí, případně nějaká jednotlivá existence, skutečně odděleným vědomím: Vědomí nikdy není oddělené. Pouze se jeví jako oddělené.“ „Protože vědomí je jako oceán. Když si z oceánu naberete nádobu vody, všechny kapky v této nádobě stále existují z téže vody oceánu. Není potřeba zkoumat celý oceán, abyste to poznali. Nebo vezměte kus zlata. Rozdělíte-li ho na tisíc kousků, jeho kvalita se nijak nezmění. Může existovat kvantitativní rozdíl, ale nikoli kvalitativní rozdíl. Stejné je to s vědomím. V jeho kvalitě nedochází k žádné změně. Avšak když se vědomí spojí s vašimi paměťovými stopami (smṛti), způsobuje, že zakoušíte věci rozdílně, že o nich rozdílně uvažujete. Na základě deseti činností přítomných ve vašem životě, o kterých jsme mluvili, a na základě vašich paměťových stop vám vědomí způsobuje, že věci vnímáte rozdílně a vidíte je rozdílně. Ve skutečnosti je však všechno vzájemně propojeno. Nic není oddělené. Všechno je jedno.“ „Když jsme pod vlivem máji, všechno se nám jeví jako oddělené. Když se dostaneme pod vliv Brahmanu, všechno vidíme jako jedno.“ „Přesně tak.“ „Právě o to jde.“

„Ano. Je to jedno jediné, není to oddělené. Pouze způsob, jakým se to projevuje, se na základě různých paměťových stop může jevit více či méně jako individuální nebo kolektivní.“ „Podle toho, jaké jsou naše paměťové stopy.“ „Hmm. Aha, rozumím. Dobře, Jiří. Perfektní. Ano, to je pro vás. A také pro všechny ostatní.“ „Někteří žáci právě napsali otázku ohledně toho, že existuje jedno univerzální vědomí a potom individuální vědomí, o kterém právě mluvíme. Také oni tady sedí a poslouchají.“ „Je třeba jim říci právě toto: Všechno je projevem jednoho Slunce. Ať už se projevuje jako jednotlivý paprsek, jako sluneční paprsky, nebo jako světlo, veškeré toto záření pochází z jediného Slunce.“ „Ano.“

„Takže pokud mluvíme o individuálním vědomí, univerzálním vědomí nebo existenci, všechno je jedno. Nic z toho není oddělené. Jinými slovy, když říkáme: ‚V každém je Bůh,‘ co to vlastně znamená? Znamená to, že jedno vědomí je přítomné všude. Proto není nic skutečně oddělené a ani oddělené být nemůže. Nakonec se všechno opět sjednotí v Jednom. Vrátí se to tam, odkud to přišlo, a znovu se v tom sjednotí.“ „Velmi krásná otázka. Velmi dobrá otázka.“

Meditace

„Myslím, že už se blíží čas na sádhanu.“ „Bylo by lepší, kdybychom to udělali teď. V Indii už je půl jedné, že?“

Všichni se připravte na meditaci. Budeme meditovat 16 minut. „16 minut?“ „Ano, Gurudeve. Hned teď.“

„Všichni zaujměte svou mudru a držte páteř rovně.“ „A na tváři mějte lehký úsměv.“ „Spojte prsty obou rukou před pupkem a přitiskněte dlaně k pupku.“ „Nyní se všichni budete pomalu pohybovat směrem vzhůru. Začněte od pupku, od manipúra čakry, pokračujte přes anáhata čakru, dále přes Višuddhi čakru, až se ustálíte ve svém kútastha – ádžňá čakře. Poté začne hudba. Následujte ji.“ „Všichni se soustřeďte na kútastha, prostor mezi očima.“ „Prosím, začněte.“ „Ať se vám všem daří. Ať se daří i vašim rodinám. Ať jste všichni zdraví, šťastní a ať se vám daří a prosperujete.“

Deset činností — úplný opravený přehled a slovníček

Na základě rozhovoru zaznamenaného v GMT20260920-161948_Recording.m4a dne 20. září 2026. Zpracováno 21. září 2026.

Úplný český překlad opraveného anglického materiálu. Obsahuje přehled, vysvětlení rozdělení 4½ + 5½, srovnání s klasickou terminologií a slovníček. Jde o studijní pomůcku, nikoli o doslovný přepis rozhovoru.

1. Pět oblastí a deset činností. Následující pořadí odpovídá předchozímu přehledu. Jde o přiřazení funkcí v rámci daného učení, nikoli o anatomické umístění nebo tvrzení o konkrétních oblastech mozku.

Pět oblastí × dvě činnosti = deset činností. Rozdíl mezi āsvādana na úrovni manasu a anubhava na úrovni átmanu je v tomto výkladu podstatný — přeložit obojí jednoduše jako „zkušenost“ by tento rozdíl zastřelo.

2. Jak do sebe zapadá čtyři a půl plus pět a půl.

První polovina porovnávání je popisována výrazy priya–hita–lābha: to, co je příjemné či milé, co slouží určitému zájmu nebo přináší prospěch, a co přináší zisk. Druhá polovina je popisována výrazy nyāya–dharma–satya: spravedlnost, dharma a pravda. „Polovina“ je součástí vysvětlujícího schématu, nikoli změřeným rozdělením psychické schopnosti. Dřívější formulace příliš zužovala priya–hita–lābha na „lidi, kteří jsou mi blízcí“ — řečník sice uvádí jako příklady rodinu a přátele, ale samotné výrazy zahrnují také preference, prospěch a zisk.

Poznámka k nesrovnalosti v textu: původní přepis výslovně zařazuje představování do čtyř a půl a ponechává kontemplaci pro pět a půl. Nové rozpoznání řeči zachycuje cintana v rekapitulaci kolem 1:19:25–1:19:35. Druhý rozpoznávací model však v pozdější rekapitulaci kolem 1:19:49–1:20:07 rovněž zachycuje citraṇa. Může jít o přeřeknutí nebo chybu rozpoznání; nelze to jednoduše přičíst staršímu překladu. Uvedený přehled je redakčně sjednocený, založený na výslovném rozlišení a na součtu činností, a nemá být podáván tak, jako by všechna opakování v nahrávce byla zcela shodná.

Tato propojení odrážejí řečníkovo vysvětlení a nejde o univerzální slovníkové definice těchto pojmů.

Cílem není odhodit prvních čtyři a půl činnosti a žít pouze prostřednictvím zbývajících pěti a půl. Řečník doporučuje žít prostřednictvím všech deseti. Takového člověka označuje jako jógina a zdůrazňuje sadupayoga — správné, prospěšné využití. Praktický smysl vysvětlují jeho příklady: nosit takové oblečení, jaké je potřeba; využít to, co je nezbytné, a podělit se o to, co zbývá; použít jehlu tam, kde je potřeba jehla, a meč tam, kde je potřeba meč; podle úkolu a okolností zvolit vrtulník, soukromé letadlo, volský povoz nebo jízdní kolo. Důraz je na správném využití, nikoli na připoutanosti výhradně k požívání nebo k odříkání.

Dřívější schéma umisťovalo samyak mezi bhoga a tyāga jako správné a vyvážené využití mezi požíváním a odříkáním — to je vhodné chápat jako názornou interpretaci: samyak znamená správně, náležitě či úplně, „střed mezi požíváním a odříkáním“ není jeho jediným doslovným významem. Přesné použití tohoto slova v jiné části nahrávky nebylo při této kontrole samostatně ověřeno ze zvuku.

3. Srovnání s klasickou jógou a védántou. Schéma deseti činností je třeba odlišit od běžného čtyřčlenného védántského popisu antaḥkaraṇa — „vnitřního nástroje“.

Manas — věnování pozornosti informacím a jejich zvažování, uvažování o alternativách či pochybování.

Buddhi — rozlišování, porozumění a rozhodování.

Ahaṃkāra — pocit „já“ a ztotožnění se zkušeností jako s něčím „mým“.

Čitta — paměť a vzpomínání; v některých popisech kontemplace.

Jde o funkční aspekty vnitřního nástroje, ne nutně o čtyři oddělené orgány. Terminologie se mezi tradicemi liší. Zejména čitta má v Pataňdžaliho józe širší význam než samotná „paměť“. Svámí Šivánanda: Čitta a paměť

V Pataňdžaliho józe označuje vṛtti činnosti či proměny čitty. Pět druhů uvedených v Jógasútře 1.6 je pramāṇa, viparyaya, vikalpa, nidrā a smṛti: platné poznání, mylné poznání, pojmová konstrukce, spánek a paměť. To je jiné rozdělení než pět oblastí po dvou činnostech. Jógasútry 1.2 a 1.5–1.7

Dřívější přehled tedy správně rozlišoval jednotlivé systémy, ale příliš rychle označil desetidílný model za osobní výtvor řečníka. Přesnější označení zní: „Model deseti činností ve výkladu Gurudeva, s blízkou doloženou paralelou v Madhyasth Darshan / Jeevan Vidya.“

4. Slovníček. Následující definice překládají a upřesňují pojmy použité v předchozím přehledu. Významy specifické pro tento rozhovor jsou takto označeny. Zařazení pojmu neznamená, že byl nezávisle ověřen každý jeho výskyt v celé tříhodinové nahrávce.

5. Stručné studijní schéma. Deset činností se dělí do pěti oblastí po dvou činnostech: manas přináší āsvādana (zakoušení) a cayana (výběr); čitta přináší cintana (kontemplaci) a citraṇa (představování); vrtti přináší viśleṣaṇa (analýzu) a tulanu (porovnávání); buddhi přináší bodhu (pochopení) a saṅkalpu (rozhodnutí); a átman přináší anubhavu (zkušenost) a pramāṇu (potvrzení). Čtyři a půl činnosti tvoří obě činnosti manasu, dále citraṇa, viśleṣaṇa a polovina tulany. Zbývajících pět a půl tvoří cintana, druhá polovina tulany, obě činnosti buddhi a obě činnosti átmanu. Dohromady deset znamená celistvé používání všech deseti — sadupayoga.